Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3488/2013

U S N E S E N Í

Š. P.

statutárnímu městu Ústí nad Labem

, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 8A, o určení vlastnického práva k nebytovému prostoru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. října 2012, č. j. -491, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (odvolací soud) ze dne 26. 10. 2012, č. j. -491, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) ze dne 18. 4. 2011, č. j. -468, ve znění usnesení ze dne 2. 5. 2013, č. j. -510, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí „jiného nebytového prostoru č. 2736/25 se spoluvlastnickým podílem o velikosti 43/1823 na společných částech domu a pozemcích, vše zapsáno na listu vlastnictví 11250 pro Katastrální území Ú., obec Ú., okres Ústí nad Labem v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště v Ústí nad Labem“ (dále jen „nebytový prostor“ nebo „vestavba“), určil, že vlastníkem nebytového prostoru je žalovaný; změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou , dále jen „” (čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v , c) Podle není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná proti rozhodnutím vydaných do této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Je-li předmětem přezkumné činnosti dovolacího soudu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a není významné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny , .

Dovolatelka zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že předmětná vestavba není samostatnou věcí. Tato otázka však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2001, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. ). Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. , a je – vzhledem k diametrálně odlišnému skutkovému stavu v dané věci – nepřípadný.

Dovolatelka nesouhlasila ani s odvolacím soudem, že pro závěr, kdo je vlastníkem nebytového prostoru (vestavby), není významná otázka existence dobré víry při výstavbě na straně její právní předchůdkyně. Jestliže se vestavba stala součástí (původního) domu (viz výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu), nemohla být předmětem občanskoprávních vztahů, a proto k ní ani nemohla právní předchůdkyně dovolatelky nabýt vlastnické právo. Poukazuje-li dovolatelka na judikaturu aplikující dobrou víru a dobré mravy při nabývání vlastnictví, pak přehlíží, že vždy měla být předmětem vlastnictví samostatná věc, nikoliv součást věci.

Ustálená judikatura Nejvyššího soudu pak dospěla i k závěru, že podání žaloby o určení vlastnictví (zásadně) nemůže být posuzováno jako výkon práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák., neboť taková žaloba nesměřuje k výkonu práva, ale k tomu, aby deklaratorním rozhodnutím soudu bylo určeno vlastnictví ke sporným věcem. Nejde o výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, který má na mysli obč. zák., ale o uplatnění procesního práva na určení existence práva nebo právního vztahu podle (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, str. 429, ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání tedy nelze z pohledu uplatněných dovolacích námitek dovodit ani z ustanovení ; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2014

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á

předsedkyně senátu