Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1191/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8.3.2000, č.j. - 379, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.9.1999, č.j. - 356, se ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o navrácení majetkových práv ohledně domu čp. 783 na stavební parcele č. 1023 v katastrálním území V., zrušují, a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud - mimo jiné - potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž zamítl žalobu, vycházející ze zákonů č. a č. , kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované uzavřít s ní dohodu o navrácení majetkových práv k domu čp. 783 na stavební parcele č. 1023 v katastrálním území V. Za rozhodující pokládal posouzení, zda výsledkem stavebních prací, jež byly provedeny v prvé polovině 70. let, byla rekonstrukce této nemovitosti (jejímž vlastníkem byla ke dni 31.3.1948 Tělocvičná jednota Sokol ve V.), anebo zda jimi byla vytvořena již věc (nemovitost) nová. Stavební akci totiž stavební úřad (v rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 30.10.1972) nazval „rekonstrukcí a přístavbou havarované sokolovny čp. 783“, předmětem stavebního řízení byla mimo jiné „demolice havarované části tělocvičny“, a v popisu povolených prací byla zahrnuta i čtyřpodlažní přístavba „pravého křídla budovy“ (navazujícího na havárií nedotčenou restaurační a ubytovací část). Ze znaleckého posudku z oboru stavebnictví, podaného J. N., pak plyne, že oproti původní tělocvičně z cihelného nosného zdiva je nově zbudovaná část odlišné konstrukce, převážně ocelové, a ze „staré“ části byla využita pouze původní vstupní část , jež tvoří „nepatrný zlomek“ nově postavené tělovýchovné části objektu. Při porovnání původní restaurační a ubytovací části (která zůstala zachována) s částí nově vybudovanou tak činí část původní 21% „celkového objemu“, a nová část tím nad ní „výrazně převažuje“ jak po stránce funkční tak konstrukční. Stavbu tedy lze charakterizovat, uzavřel odvolací soud, jiným dispozičním řešením prvního nadzemního podlaží, a jinými svislými i vodorovnými nosnými konstrukcemi, pročež lze souhlasit se soudem prvního stupně, že výsledkem rozsáhlých stavebních prací byla nová stavba, resp. nová věc „ve smyslu práva“, a na ni restituční nároky žalobkyně tudíž nedopadají. K posouzení otázky (zda přestavbou domu čp. 783 vznikla nová stavba) odvolací soud zvláštním výrokem proti svému rozsudku připustil dovolání.

Ve včasném dovolání, směřujícím proti části rozsudku odvolacího soudu o navrácení majetkových práv k domu čp. 783, žalobkyně (pověřeným členem s právnickým vzděláním) namítla, že odvolací soud pominul resp. vadně aplikoval právní názory, ke kterým soudní praxe již dříve dospěla, jmenovitě ty, jež jsou vyjádřeny v nálezu Ústavního soudu sp. zn. , v rozsudku Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , jakož i rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 1906/91/7. Dům čp. 783 k 31.3.1948 se sestával z restaurační a ubytovací části a části sloužící tělovýchově (sokolovny), jež po stránce stavebně technické tvořily jeden celek, a havárií v zimním období 1969/70 část restaurační a ubytovací nebyla nikterak postižena; havárií vynucené demoliční činnosti (předcházející následnému vybudování nové tělovýchovné části) tedy nemohly - ohledně celého domu - založit stav, „kdy již není patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží“, a proto nelze ani usuzovat, že původní stavba zanikla. Závěr, že zachovaná část původní budovy čp. 783 tvoří 21% obestavěného prostoru celé budovy dovolatelka pokládá za „formalistickou hříčku“, neboť nic nevypovídá o stavební složitosti a materiální náročnosti původní části budovy, jež byla zachována.

Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „“).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné ( ), neboť odvolací soud tak zvláštním výrokem rozhodl ( ). Z toho, že přípustnost dovolání podle vychází z předpokladu zásadního významu po stránce právní, plyne, že způsobilým dovolacím důvodem je důvod ve smyslu , neboť právě jeho prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Oproti tomu námitky proti skutkovým zjištěním, jež jinak naplňují dovolací důvod podle , jsou pro tento dovolací přezkum bez významu, a dovolací soud se jimi zabývat nemůže.

Poněvadž s výjimkou vad řízení ve smyslu (jež nebyly vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají) je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody (včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení, zda je správný závěr odvolacího soudu, že „dům čp. 783“ nepodléhá režimu restitučního navrácení proto, že stavebními činnostmi v první polovině 70. let vznikla (oproti stavbě původní, existující ku dni 31.3.1948) věc nová.

Právní posouzení věci ve smyslu je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkových zjištění hypotéze právní normy vyvodil nesprávné závěry).

Podle ustanovení ve znění (dále jen ) platí, že majetková práva dobrovolných organizací, která jim byla odňata zákony č. 187/1949 Sb., č. a č. se navracejí dle stavu ke dni 31.3.1948 Československé obci sokolské a ostatním znovu vzniklým dobrovolným organizacím, které uplatní své nároky u právního nástupce organizace uvedené v do 31.12.1991. Bližší úpravu podmínek a způsobu navracení těchto majetkových práv obsahuje ve znění (dále jen ), který shodně upravuje i osobu oprávněného a povinného subjektu ( a ). Ustanovení stanoví, že majetková práva v rozsahu podle se navracejí oprávněným organizacím ve stavu, v němž jsou movité i nemovité věci ke dni uzavření dohody.

Soudní praxe se sjednotila v závěru, že slovy „dle stavu ku dni 31.3.1948“ má ustanovení a na mysli stav majetkových práv, a nikoli fyzický stav věcí, jichž se tato práva týkají. Také Nejvyšší soud sdílí názor (a konstantně jej vyjadřuje), že výsledky následné (po 31.3.1948) stavební činnosti, byť vedly k fyzické (stavební) změně původní stavby, jsou z hlediska úpravy restitučních nároků podle zákonů č. a č. nerozhodné, jestliže jimi nebyla dotčena identita původní stavby jakožto věci, tvořící jediný (nepřímý) předmět příslušného (nyní navraceného) práva. Platí, že restituční žalobu lze zamítnout jen tehdy, je-li možné na základě skutkových zjištění uzavřít, že původní stavba jako věc „ve smyslu práva“ zanikla, a namísto ní později vznikla věc nová.

V otázce vzniku stavby jako nemovité věci judikatura (zejména k ) dovodila, že pro posouzení, kdy ke v zniku stavby dochází - nejde-li o některou z tzv. speciálních staveb, jako jsou např. stavby podzemní, stavby pro energetiku a dopravu, důlní díla apod. - je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují jen k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Tím je stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží; od tohoto okamžiku, kdy se již vytvořila i vlastnická práva ke stavbě, jsou pro ně veškeré další stavební práce bezvýznamné, neboť vše, co následně ke stavbě „přiroste“, stává se její součástí a vlastnicky náleží tomu, komu patřila stavba jako věc v okamžiku jejího vzniku.

Obdobné platí při posuzování okamžiku zániku stavby; nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí v právním smyslu tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží původní stavby, tj. zpravidla destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním podlažím, obvykle při současném odstranění zdiva příček (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31.1.1994, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy 4/1994, str. 124-127, ze dne 28.1.1994, sp. zn. /Právní rozhledy 3/1994, str. 98-101/, ze dne 31.1.1995, sp. zn. /Právní rozhledy 7/1995, str. 281-284/, ze dne 25.4.1994, sp. zn. , /Bulletin Vrchního soudu v Praze č. 20/1994/, a četné rozsudky Nejvyššího soudu, kupř. ze dne 30.9.1998, sp. zn. , ze dne 24.2.2000, sp. zn. , a další).

Není pochyb, že součást věci, tj. to, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila ( ), není způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů (pokud zákon nestanoví jinak), a sdílí právní osud věci hlavní. Neoddělitelnost od věci hlavní ve smyslu se spojuje nejen se znehodnocením fyzickým, ale i hodnotovým, funkčním či estetickým.

Pokud při stavebních úpravách původní stavba nezanikla, potom logicky platí, že vše, co k ní k důsledku těchto úprav přiroste, a jinak splňuje podmínky citovaného § 120 obč. zák., („přístavba“, „nadstavba“, „vestavba“), se stává součástí původní stavby, a není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily resp. změnily. Rozsah a úroveň stavební obměny při přístavbě, právě proto, že původní stavba jako věc nezanikla, na trvání její existence coby věci v právním smyslu vliv nemá; stavba existuje kontinuálně, byť posléze jako věc změněné povahy (k tomto názoru se Nejvyšší soud přihlásil kupř. v rozsudcích ze dne 17.10.1996, sp. zn. , ze dne 31.3.1998, sp. zn. , ze dne 26.6.1998, sp. zn. , ze dne 30.6.1999, sp. zn. , ze dne 28.2.2001, sp. zn. , ze dne 27.9.2001. sp. zn. 2394/99 a ).

Okolnosti „přebudování“ původní stavby, „rekonstrukce“, „výstavby nových částí budov“, stejně jako „změny půdorysných rozměrů“ původní stavby a nedostatek „totožnosti“ s původní stavbou, na něž povinní v restitučních sporech zhusta poukazují, jsou tedy v sledovaných souvislostech (samy o sobě) nevýznamné.

Odvolací soud, jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku, byť zřejmě tyto zásady měl na mysli, je vadně aplikoval potud, že - ačkoli je vztahoval pouze k části původní stavby - dovodil, že výsledkem pozdější stavební činnosti byla nová věc (dům čp. 783) jako celek. Závěr o důsledcích jiného dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží a jiných svislých i vodorovných konstrukcí, který tak učinil (že vznikla věc nová), by byl možný za (zvláštního) předpokladu, že po havárii části domu čp. 783 (sloužící k tělovýchovným účelům) byla část nedotčená (restaurační a ubytovací) oddělena, a na místě havárií postižené části (kvalifikovaně demolované) byla postavena nová - a samostatná - stavba.

To však ze skutkových zjištění, k nimž oba soudy dospěly, neplyne; i kdyby tomu bylo jinak, bylo nutné navrácení majetkových práv posuzovat odlišně ve vztahu k původní (zbylé, oddělené) části restaurační a ubytovací, a odlišně k věci nově vzniklé (sloužící tělovýchovným účelům), což se z jejich rozhodnutí nepodává.

Jestliže tedy i nadále jde v případě domu čp. 783 o věc jedinou, pak - ve smyslu uvedených právních názorů - nemůže být (primárně) rozhodné nic jiného než to, zda původní věc (jako celek) z jim odpovídajících hledisek zanikla; je tomu tak právě proto, že jen zánik původní věci mohl být předpokladem vzniku (cestou stavební činnosti) věci nové. To je ovšem podmíněno zánikem té části původního domu čp. 783, již představovala část restaurační a ubytovací. Jestliže ta nezanikla (a soudy neučinily závěr opačný), pak se naopak prosadí výše uvedené závěry o rekonstrukci, přístavbě apod. coby těch důsledcích následné stavební činnosti, jež představují právně (toliko) součásti věci původní, kdy kvantitativní rozsah stavební obnovy (oproti názoru odvolacího soudu) je z hledisek právně vlastnických, a potažmo restitučních, nevýznamný.

V takovém případě platí, že nově postavené části, funkčně a provozně technicky propojené s původní stavbou (která jako věc nezanikla), nepředstavují samostatný předmět občanskoprávních vztahů, a neupírají identitu původní stavbě, včetně způsobilosti být předmětem posuzovaných restitučních vztahů.

Jelikož oba soudy založily své závěry na právním názoru odlišném, resp. na jeho odlišné (a nesprávné) aplikaci, je jejich právní posouzení věci nutně nesprávné, a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn důvodně.

Nejvyšší soud proto dovoláním napadený rozsudek zrušil, a poněvadž toutéž vadou (nesprávným právním posouzením) je zatížen i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i jej, a soudu prvního stupně věc vrátil k dalšímu řízení (, 2 ).

Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (, věta druhá, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (, věta třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2001

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu