Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1174/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jany Hráchové ve věci žalobců: A) H. Z. a B) J. Z., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) V. Z. a 2) E. Z., zastoupeným advokátkou, o určení vlastnictví k hospodářské budově, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2000, č. j. -56, takto:

I. Dovolání se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku - Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. června 2000, č. j. -29, zamítl „návrh na určení, že navrhovatelé ad a), b) jsou spoluvlastníky, respektive mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl k ideální polovině nemovitostí postavených na pozemku parc. st. čís. 185/2 v k. ú. T., obec T., zapsaných na LV 75, a to zemědělské hospodářské budově“.

Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná 1) je vlastnicí pozemkové parcely č. 185/2 v daném katastrálním území, zastavěné novou hospodářskou budovou. Starou hospodářskou budovu nacházející se na této parcele všichni účastníci řízení po dohodě z let 1983 - 1984 společně zbourali a na jejím místě společně vybudovali novou budovu, aniž by se předem dohodli, kdo bude jejím vlastníkem. Dohodli se toliko o jejím budoucím společném užívání. Stavební a kolaudační rozhodnutí bylo vydáno první žalované. Budovu užívali společně. Elektrická energie byla do budovy zavedena z domku žalobců, kteří náklady s tím spojené uhradili, ostatní náklady spojené s jejím provozem včetně daně z nemovitostí hradili žalovaní. Soud prvního stupně proto s odkazem na a a 2 (dále „“) a proto, že nebyla uzavřena dohoda účastníků o tom, že stavba bude v jejich spoluvlastnictví, žalobu zamítl.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. listopadu 2000, č. j. -56, změnil rozsudek soudu prvního stupně a určil, „že zemědělská hospodářská budova postavená na pozemku parc. č. 185/2 v obci T. a katastrální území T., zapsaná na LV č. 75, je z jedné poloviny ve společném jmění manželů navrhovatelů“, a rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z výpovědí účastníků v odvolacím řízení. Konstatoval, že vlastníkem nově vzniklé, resp. vytvořené stavby je její stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy osoba, která měla v úmyslu stavbu nabýt do svého vlastnictví. Stavebník v tomto smyslu nemusí být totožný se stavebníkem ve smyslu správního práva, resp. s účastníkem stavebního řízení (R 36/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je-li stavebníků v občanskoprávním smyslu více, stává se takto vzniklá stavba předmětem jejich spoluvlastnictví (R 29/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dohoda o tom nemusí být písemná. Jde o vytvoření nové věci od počátku a jejím obsahem nemusí být ujednání o výši spoluvlastnických podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vznikla-li nová stavba na místě staré a slouží stejnému účelu, pak tato situace bez dalšího neimplikuje vlastnické poměry k nové stavbě. Pro vlastnictví nově vzniklé stavby nemá význam ani vlastnictví stavebního materiálu, ani vlastnictví pozemku na němž se stavba nachází. Dohodli-li se účastníci řízení, že zbourají starou a vybudují novou stavbu při společném financování a společné výstavbě, při představě jejího společného budoucího užívání, dohodli se na tom, že se nová stavba stane předmětem jejich spoluvlastnictví, a to při absenci jiné dohody, spoluvlastnictví rovnodílného. Případná dohoda uzavřená po dokončení předmětné stavby by pro vznik podílového spoluvlastnictví neměla žádný právní význam. Relevantní dohoda o založení podílového spoluvlastnictví ke stavbě by mohla být platně uzavřena pouze do okamžiku, který by vzniku stavby časově předcházel (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 2/1993, str. 46). Odvolací soud uzavřel, že nebyla-li v daném případě tvrzena ani prokázána existence platné dohody o určení výše spoluvlastnických podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), pak z a 2 plyne, že podíly spoluvlastníků jsou stejné a podíl žalobců připadl do jejich bezpodílového spoluvlastnictví manželů ( před novelou provedenou ), resp. společného jmění manželů ( a násl. v platném znění). Druhá polovina pak obdobným způsobem připadla žalovaným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o občanského řádu účinného před novelou provedenou (dále „“) a odůvodňují je podle . [Nesprávně uvádějí a po novele provedené uvedeným zákonem]. Vyslovují nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že dohodli-li se účastníci na tom, že se zbourá stará budova a na jejím místě se postaví nová, pak nebylo-li v právně významné době, to je před vznikem stavby jako věci v právním smyslu dohodnuto něco jiného, při společném financování a při společné výstavbě realizovaných při představě společného užívání takto vzniklé stavby, se takto dohodli na tom, že tato nově vzniklá stavba se stane předmětem jejich spoluvlastnictví, a to při absenci jiné dohody spoluvlastnictví rovnodílného. Z účastnických výpovědí vyplynulo, že nikdy mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vzniku podílového spoluvlastnictví ke stavbě postavené společnou činností. Byla uzavřena toliko ústní dohoda týkající se užívání věci, byť se na stavbě podíleli všichni. Bylo dohodnuto, že žalobci pomohou žalovaným stavět a touto formou jim vrátí žalovaní jejich pomoc při výstavbě rodinného domku. Za dohodu nelze považovat úmysl jedné strany být posléze spoluvlastníkem, aniž by o tomto úmyslu byla informována druhá strana. Dohoda o založení podílového spoluvlastnictví musí být prokázána. Ztotožňují se s právním závěrem soudu prvního stupně a navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobci odkazují na svoje odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a na odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, se kterým se ztotožňují. Navrhují, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 , tedy podle ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem - dále jen „OSŘ“),“ a po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v , a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Vlastnictví k nově zhotovené věci nabývá originárně ten, kdo věc vytvořil (poněkud odlišná pravidla platí pro zpracování cizí věci – viz ). Jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (viz například nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. ). Není rozhodné, komu bylo adresováno rozhodnutí o stavebním povolení. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná, založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (příp. s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není třeba, aby se účastníci dohodli o výši podílů (R 16/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že stavba není součástí pozemku, není pro nabytí vlastnictví ke stavbě rozhodující vlastnictví pozemku, na kterém je umístěna.

Pokud však stavbu provádí více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřely žádnou dohodu, přičemž z okolností věci není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob (jako v případě pouhé výpomoci se stavebními pracemi), nelze vyloučit závěr, že stavebníky v občanskoprávním smyslu jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby (resp.pokud jde o manžele, je podíl předmětem jejich společného jmění). Tak tomu bude zejména pokud více osob bez dohody o vlastnictví ke stavbě zřídí stavbu za účelem jejího společného užívání a podílí se na jejím vzniku vlastní prací i dodáním materiálu, nevyplývá-li z okolností věci ohledně vlastnických vztahů ke stavbě něco jiného. Samotná skutečnost, že se stavebníci dohodli pouze o „společném užívání“, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví ke stavbě, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví. Při posuzování takovýchto mezních případů je třeba vždy přihlížet ke všem okolnostem věci.

V daném případě je zjevné, že účastníci neuzavřeli dohodu o vlastnictví ke stavbě před jejím vznikem. To vyplývá nejen z výpovědí žalobců, ale i z výpovědí žalovaných, kteří netvrdili, že by taková dohoda byla uzavřena. Pokud žalovaná v odvolacím řízení uvedla, že dohoda (netvrdila, že písemná) byla uzavřena po dokončení stavby, vyplývá z toho, že nebyla uzavřena před jejím dokončením, přesně řečeno dříve, než se stavba stala věcí v právním smyslu; dohoda uzavřená již po vzniku stavby jako věci v právním smyslu by musela být písemná ( ), jinak nemá právní účinky. Z dokazování jasně vyplynulo, že stavbu prováděli účastníci společně a že v době výstavby o vlastnictví nehovořili. Žalobce a žalovaný jsou bratry a žalobkyně a žalovaná jsou sestry; dříve společně hospodařili. Pokud jde o stavební povolení, z dokazování vyplývá, že jej obstarala žalovaná proto, že pozemek, na kterém měla být stavba postavena, je v jejím vlastnictví; naopak nebylo prokázáno, že by žalovaná vystupovala ve stavebním řízení jako stavebník proto, že by měla stavbu nabýt do výlučného vlastnictví (tomu by konečně bránilo i bezpodílové spoluvlastnictví žalovaného - jejího manžela). Za této situace je právní závěr odvolacího soudu o tom, že účastníci společnou činností vytvořili stavbu, ke které také nabyli originárně spoluvlastnické právo, správný. Je třeba podotknout, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by se účastníci dohodli tak, že žalobci pomohou žalovaným se stavbou a na oplátku budou moci stavbu užívat; takové skutkové zjištění soudy neučinily a nevyplývá ani z provedených důkazů.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v a b) , k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolatelkou tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( , věta před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobci byli v dovolacím řízení úspěšní a příslušela by jim náhrada účelně vynaložených nákladů k bránění práva (, , ). Takové účelné náklady však nevynaložili. Podali sice vyjádření k dovolání, ale v tomto vyjádření se blíže dovolacími námitkami nezabývali; proto náklad vynaložený na toto dovolání není nákladem vynaloženým účelně. Z toho důvodu dovolací soud nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. listopadu 2002

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu