Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 114/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Domia art s. r. o.,se sídlem ve Vranovicích, Hlavní 509, PSČ 691 25, identifikační číslo osoby 25506684, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem, se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, PSČ 602 00, proti žalovanému JUDr. Martinu Pavelkovi, advokátu, se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadce AK - 2001, s. r. o., identifikační číslo osoby 25546511, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního osudu v Olomouci ze dne 14. září 2011, č. j. -175, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. -149, určil Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“), že žalobce (Domia art s. r. o.) má za úpadcem (AK - 2001, s. r. o.) pohledávku na jistině ve výši 159.341,- Kč (bod I. výroku). V části, ve které se žalobce domáhal určení, že má za úpadcem pohledávku ve výši 1.623,72 Kč na úrocích z prodlení, konkursní soud žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když rozsudek ze dne 29. července 2009, č. j. -104, jímž konkursní soud (mimo jiné) zamítl žalobu o určení pohledávky na jistině ve výši 159.341,- Kč a na úrocích z prodlení ve výši 1.623,72 Kč pro předčasnost, zrušil v tomto rozsahu k odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. dubna 2010, č. j. -118.

K odvolání žalovaného (proti bodu I. výroku rozsudku konkursního soudu) Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. září 2011, č. j. -175, potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně do všech výroků) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení následujících otázek:

1/ Zda v případě, kdy vznikne bezdůvodné obohacení v podobě hmotně zachytitelného výsledku činnosti, je povinností toho, kdo se bezdůvodně obohatil, vydat bezdůvodné obohacení ve formě hmotně zachytitelného výsledku činnosti nebo je povinen vydat peněžitou náhradu?

2/ Zda v případě, že správce konkursní podstaty popře pohledávku konkursního věřitele výslovně pouze co do nároku, je či není možné zkoumat i výši přihlášené pohledávky?

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen o konkursu a vyrovnání - dále též jen „ZKV“ (. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodě III. výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek konkursního soudu v bodě I. výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu potud nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Odpověď na první z dovolatelem položených otázek je triviální a plyne přímo z dikce ustanovení , , s nímž je napadené rozhodnutí v souladu.

Odpověď na druhou z dovolatelem položených otázek podal Nejvyšší soud již pod bodem XXXI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 52/1998“) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 76/2002“) a dále ji rozvedl v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2012, pod číslem 54 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 81/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 81/2012“).

S označenými rozhodnutími je napadené rozhodnutí (jež z nich výslovně vychází) v souladu. Dovolací argumentace naopak závěry obsažené v R 52/1998 a v R 76/2002 dezinterpretuje. Ke slovnímu spojení „popírá zcela, popírá nárok“ (srov. zejména též důvody R 81/2012).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o ZKV, když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobce (jenž měl procesní úspěch) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2014

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu