Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1206/2009

29

Cdo 1206/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. P. K., zastoupeného Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Husova 1285/2, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. P. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně Moravia Banka, a. s. v likvidaci, identifikační číslo 45 19 28 55, zastoupenému Mgr. Denisou Belošovičovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Bohumínská 788/1, PSČ 710 00, o určení pravosti pohledávky ve výši 657.083,24,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2008, č. j. -80, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 17. června 2008, č. j. -50, ve výrocích I. a III., jimiž Krajský soud v Ostravě určil, že žalobce má za úpadkyní Moravia banka, a. s. v likvidaci pohledávku ve výši 657.083,24 Kč a rozhodl o nákladech řízení.

Vyšel přitom z toho, že:

1) Žalobce uzavřel s pozdější úpadkyní smlouvy o zřízení a vedení účtu v korunách českých č. 0-2092580-207/4500, č. 786322-2092580-207/4500, č. 196226-2020843-207/4500 a č. 276023-2092580-207/4500, a smlouvy o zřízení a vedení účtu v DEM č. 3113-2020843-207/4500 a č. 2110-2020843-207/4500 (dále též jen „smlouvy o zřízení a vedení účtu“).

2) Dne 18. října 1999 bylo žalobci na jeho pohledávky ze smluv o zřízení a vedení účtu v celkové výši 4,837.873,10 Kč vyplaceno Fondem pojištění vkladů 400.000,- Kč.

3) Dne 24. listopadu 1999 uzavřel žalobce se společností VINOPOL SANTÉ, s. r. o. smlouvu o postoupení pohledávek za pozdější úpadkyní ze smluv o zřízení a vedení účtu č. 786322-2092580-207/4500, č. 196226-2020843-207/4500 a č. 276023-2092580-207/4500 v celkové výši 4,422.388,14 Kč.

4) Společnost VINOPOL SANTÉ, s. r. o. započetla postoupené pohledávky proti pohledávkám pozdější úpadkyně.

5) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. prosince 1999, sp. zn. , byl na majetek Moravia banky, a. s., prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustanoven žalovaný.

6) Dopisem ze dne 29. ledna 2001 žalobce pro nezaplacení ceny za postoupení pohledávek postupníkem odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávek.

7) Přihláškou ze dne 30. ledna 2001 žalobce přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadkyně svoje pohledávky ze smluv o zřízení a vedení účtu v celkové výši 4,437.873,10 Kč.

8) Dne 2. dubna 2002 vyplatil žalobci Fond pojištění vkladů 3,600.000,- Kč.

9) Správce konkursní podstaty úpadkyně na přezkumném jednání konaném dne 29. dubna 2003 popřel pohledávky žalobce co do pravosti, a to jednak proto, že žalobci bylo dodatečně z Fondu pojištění vkladů vyplaceno 3,600.000,- Kč, a dále proto, že přihlášené pohledávky žalobce postoupil společnosti VINOPOL SANTÉ, s. r. o.

10) Žalobce, akceptuje popření co do výše 3,600.000,- Kč z důvodu vyplaceného plnění z Fondu pojištění vkladů a dále co do výše 180,789,86 Kč z důvodu zániku pohledávky v důsledku započtení učiněného postupníkem VINOPOL SANTÉ, s. r. o., podal včas žalobu na určení pravosti své pohledávky ve zbývající výši 657.083,24 Kč.

Na takto ustaveném základě odvolací soud, maje (na rozdíl od soudu prvního stupně) smlouvu o postoupení pohledávek za platnou a odstoupení žalobce za účinné, uzavřel, že námitky žalovaného, podle kterých přihlášené pohledávky zanikly v důsledku započtení učiněného postupníkem VINOPOL SANTÉ, s. r. o., nejsou pro posouzení věci právně významné.

I kdyby totiž pohledávky žalobce postoupené společnosti VINOPOL SANTÉ, s. r. o. zanikly v důsledku jejich započtení na pohledávky pozdější úpadkyně za postupníkem, „nedošlo by k zániku celé postoupené pohledávky, neboť ve srovnání se smlouvou o postoupení pohledávek byla do konkursu přihlášena pohledávka o cca 15.485,- Kč vyšší. Nebyla-li tato část pohledávky předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, nemohla ani zaniknout započtením. Za situace, kdy řádně byla popřena jen pravost pohledávky, je předmětem tohoto incidenčního sporu pouze určení pravosti přihlášené pohledávky a nikoliv její výše, takže pro úspěšnost žalobce postačuje, pokud prokáže pravost pohledávky ve výši třeba jen 1,- Kč“.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení ) a navrhuje, aby je Nejvyšší soud spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel – podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, podle kterého je v projednávané věci bez právního významu, zda pohledávky postoupené žalobcem zanikly v důsledku započtení učiněného postupníkem - spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda „popření pohledávky přihlášené do konkursního řízení co do pravosti znamená současně i popření této pohledávky co do výše či nikoliv a zda, když je soud oprávněn zkoumat pouze základ nároku přihlášené pohledávky, může ve výroku svého rozhodnutí určit konkrétní výši pohledávky, kterou má věřitel za úpadcem či nikoliv“.

Maje ve shodě s odvolacím soudem smlouvu o postoupení pohledávek za platnou, dovolatel zdůrazňuje, pozdější úpadkyně nebyla s ohledem na oznámení žalobce o postoupení pohledávek ( , ) oprávněna zkoumat platnost postupní smlouvy. Bylo-li tudíž započtení učiněné postupníkem „způsobilé přivodit zánik vzájemných pohledávek“, tyto pohledávky zanikly bez ohledu na platnost smlouvy o postoupení pohledávek a pozdější odstoupení žalobce od této smlouvy.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu proto dovolatel shledává i v řešení otázky, „zda je dlužník oprávněn zkoumat platnost smlouvy o postoupení pohledávek či nikoliv, když mu bylo postoupení pohledávek oznámeno postupitelem, zda pohledávky způsobilé započtením zaniknou, je-li smlouva o postoupení pohledávek neplatná nebo od smlouvy o postoupení pohledávek bylo odstoupeno či nikoliv a co se stane s pohledávkami, když poté co byly platně započteny bylo zjištěno, že smlouva o postoupení pohledávek je neplatná nebo bylo od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupeno“.

Dovolání Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení , a to k výkladu ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “).

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Podle ustanovení správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do 30 dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet.

V tomto znění platilo citované ustanovení ke dni přihlášení sporných pohledávek do konkursu (30. ledna 2001) i ke dni konání přezkumného jednání, na němž správce pohledávku popřel (29. dubna 2004), a do zrušení zákona o konkursu a vyrovnání (31. prosince 2007) nedoznalo změn.

Jeho výkladem (ve znění účinném do 30. dubna 2000, jež se však ve vymezení popěrného úkonu nelišilo) se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se popřením pravosti pohledávky rozumí popření jejího základu (má-li popírající za to, že pohledávka vůbec nevznikla, nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla /např. splněním, započtením nebo prekluzí/, anebo že je zcela promlčená). Popření výše pohledávky představuje námitka, že přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvádí přihlašovatel; typické v tomto případě je, že popírající uznává pohledávku co do základu, ale nesouhlasí s tvrzenou výší - tedy má za to, že pohledávka v přihlašované výši vůbec nevznikla, že již zčásti zanikla (např. započtením, splněním), nebo že se zčásti promlčela. O popření pořadí pohledávky pak jde, nesouhlasí-li popírající s uplatněným pořadím pohledávky (uplatněnou vyšší třídou), nebo je-li přesvědčen, že věřiteli (přihlašovateli) nenáleží jím uplatněné právo na oddělené uspokojení pohledávky v konkursu. Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí.

Jelikož se uvedený závěr plně prosadí i pro výklad citovaného ustanovení ve znění účinném od 1. května 2000, je zřejmé (a dovolatel se mýlí, dovozuje-li opak), že popření pravosti pohledávky nelze považovat bez dalšího za současné popření její výše.

Přesto však právní názor odvolacího soudu, podle něhož věřiteli v případě popření pravosti jeho pohledávky k úspěchu v incidenčním řízení postačí, prokáže-li „pravost pohledávky ve výši třeba jen 1,- Kč“, není správný.

Nelze totiž přehlížet, že v průběhu existence pohledávky může dojít v důsledku rozličných právních skutečností k rozštěpení jejího právního základu, jehož zpochybněním je popírána pravost ve smyslu citovaného ustanovení. Je tomu tak např. právě tehdy, dojde-li k postoupení části pohledávky, v důsledku čehož přestává být postupitel věřitelem této části pohledávky a ztrácí i aktivní věcnou legitimaci k jejímu přihlášení. Popře-li v takovém případě správce přihlášenou pohledávku proto, že byla postoupena (tedy co do pravosti), soud sice v incidenčním řízení nezkoumá, zda pohledávka před postoupením existovala v přihlášené výši, nicméně ukáže-li se, že byla postoupena pouze zčásti (a popření pravosti se tudíž vztahuje k základu pouze části pohledávky), nemůže žalobě věřitele popřené nevykonatelné pohledávky o určení její pravosti vyhovět jen proto, že základ zbylé (nepostoupené) části je dán a popření ve vztahu k němu není důvodné. Ukáže-li se popření pravosti jako opodstatněné (pouze) ve vztahu k části pohledávky, musí žalobu o určení pravosti této části pohledávky zamítnout.

Stejná situace nastane tehdy, je-li namítán zánik přihlášené pohledávky v důsledku jejího započtení (tedy popírána pravost pohledávky) a v průběhu incidenčního řízení vyjde najevo, že započtena byla pouze část přihlášené pohledávky. I v takovém případě - prokáže-li se důvod popření pravosti ve vztahu k části pohledávky - soud ohledně této části pohledávky žalobu o určení její pravosti zamítne. Podstatné je, že důvod, pro který bylo možné popřít pravost pohledávky jako celku, se prosadil byt i jen zčásti. Přitom platí, že není-li popírána současně i výše pohledávky, nezabývá se již tím, zda pohledávka před započtením existovala v přihlášené výši.

Popření pravosti pohledávky (tj. pouze jejího základu) tudíž soudu nebrání, aby - zjistí-li, že základ nároku je dán (v důsledku jeho rozštěpení nastalého po vzniku pohledávky) pouze u části pohledávky a u části již nikoliv - vyhověl žalobě o určení pravosti pohledávky pouze zčásti a ve zbytku žalobu zamítl.

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že soud se měl zabývat námitkou žalovaného, podle níž pohledávky postoupené žalobcem společnosti VINOPOL SANTÉ, s. r. o. zanikly v důsledku jejich započtení na pohledávky pozdější úpadkyně za postupníkem (k právním důsledkům odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek poté, kdy postoupené pohledávky zanikly v důsledku započtení provedeném postupníkem, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). Neučinil-li tak (vycházeje z mylného právního názoru, podle něhož k úspěchu žalobci stačí prokázat „pravost pohledávky ve výši třeba jen 1,- Kč“), je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.

Napadené rozhodnutí ostatně neobstojí i z dalšího důvodu. Odvolací soud totiž přehlédl, že žalobce přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadkyně nikoliv jedinou pohledávku, nýbrž pohledávek několik, jejichž právním titulem jsou jednotlivé smlouvy o zřízení a vedení účtu a jejichž výše se odvíjí od „zůstatků“ na jednotlivých účtech. Jeho rozhodnutí by tudíž nebylo správné ani v případě akceptace právního názoru v něm vysloveného. Závěr, že žalobce prokázal pravost jedné z přihlášených pohledávek („ve výši 1,- Kč“), je totiž bez významu pro posouzení pravosti pohledávek ostatních.

Jelikož právní názor, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, není správný a dovolací důvod podle ustanovení byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá a ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu