Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2971/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce Bc. F. K., zastoupeného Mgr. Janem Legem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, proti žalované 1)České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2)České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, o zaplacení částky ve výši 20.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, č. j. -454, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Nejvyšší soud podle , , ve znění (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“, dovolání žalobce odmítl.

Dovolatel vymezil v dovolání dvě otázky, o kterých se domnívá, že zakládají přípustnost dovolání. Odvolací soud dle něj jednak odchylně od ustálené judikatury Nejvyššího soudu posoudil doplnění žaloby jako změnu žaloby, jednak změnu žaloby v rozporu s judikaturou nepřipustil.

V otázce, zda se v případě vyjádření dovolatele (žalobce) ze dne 14. 2. 2012 jednalo o změnu žaloby, či nikoliv, odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v několika rozsudcích přijal a odůvodnil závěr, že o změnu žaloby se nejedná tehdy, mění-li žalobce jen právní charakteristiku vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby). Změnou žaloby ve smyslu ustanovení naopak je, požaduje-li žalobce stále stejné plnění, ale z jiného skutkového základu věci (skutkového děje), než jaký vylíčil v původní žalobě. Tento ustálený výklad Nejvyššího soudu je vyjádřen např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , který dovolatel v dovolání cituje.

Dovolatel původně v žalobě požadoval náhradu škody vzniklé tím, že v důsledku trestního stíhání neměl možnost vykonávat podnikatelskou činnost. Při ústním jednání dne 14. 2. 2012 dovolatel uvedl, že uplatňuje náhradu škody z titulu vynaložených nákladů obhajoby, náhradu škody vzniklé neobdržením zemědělských dotací a náhradu škody vzniklé neuhrazením restitučních nároků ze strany státu. Dovolatel tím rozšířil svá skutková tvrzení a svůj nárok opřel o jiný skutkový základ, než jaký byl původně uveden v žalobě. To, zda škoda vznikla vynaložením nákladů obhajoby ze strany dovolatele, nebo zda vznikla nezvětšením majetku dovolatele v důsledku nemožnosti podnikat, je vylíčením rozhodných skutečností. Nejednalo se o změnu právní kvalifikace, ani o „precizování“ podané žaloby, jak je uvedeno v dovolání.

Otázka, zda soud měl změnu žaloby učiněnou žalobcem připustit, nebo nikoliv, není způsobilá založit přípustnost dovolání. Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. . V citovaném usnesení se jednalo o přípustnost dovolání podle ve znění před novelou provedenou , závěry učiněné Nejvyšším soudem lze však vztáhnout i na nyní posuzovaný případ.

Podle je dovolání přípustné „proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“

V posuzovaném případě však napadené rozhodnutí na vyřešení otázky správnosti nepřipuštění změny žaloby nezávisí. Nepřipuštění změny žaloby nemohlo mít vliv na správnost výroku ve věci samé. Dovolatel ani nikterak nezpochybňuje správnost zamítavého výroku ohledně nároku, který předmětem řízení byl (zůstal). Ve skutečnosti se domáhá přezkumu pravomocného usnesení o nepřipuštění změny žaloby, nikoliv přezkumu rozsudku ve věci samé. Takto vytýkaná vada řízení přitom není způsobilým dovolacím důvodem (241a odst. 1 ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 22. ledna 2014

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu