Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 597/2013

U S N E S E N Í

M. K.

, zemřelé dne 18. prosince 2007, za účasti

1) Z. K.

, zastoupeného Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 204/30, a

2) R. J.

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání Z. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. -196, takto:

Dovolání Z. K.

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání Z. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.2.2012, č.j. -196, jímž bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20.12.2011, č.j. -183, ve výroku I., kterým byl Z. K. odkázán, aby „do třiceti dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení podal žalobu na určení, že poz. dcera není dědičkou zůstavitelky a poz. syn Z. K. je jediným dědicem zůstavitelky podle závěti s datem ´V Praze 10.3.2003´a s ověřovací doložkou podpisu zůstavitelky ze dne 29.3.2004“, potvrzeno „s úpravou“ spočívající jen v doplnění označení pozůstalé dcery, a ve výroku II., kterým bylo dědické řízení přerušeno „až do nabytí právní moci soudního rozhodnutí, vydaného ve sporném řízení o této žalobě“, a účastníci řízení poučeni o následcích nepodání žaloby ve stanovené lhůtě, změněno pouze ve „formulaci poučení o důsledcích nepodání žaloby“ s tím, že „jinak se v tomto výroku rovněž potvrzuje“, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „“], neboť ve věci nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, ani podle ustanovení , neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.5.2011, č.j. -162, nebylo zrušeno dřívější usnesení, jímž by soud prvního stupně rozhodl „jinak“, neboť nešlo o rozhodnutí vydané podle , nýbrž o rozhodnutí podle ), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Odvolací soud při řešení předběžné otázky, zda se R. J. dopustila jednání, které zakládá dědickou nezpůsobilost, aplikoval a interpretoval ustanovení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k tomu srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.12.1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 2, ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.3.2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99, ročník 2011; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.3.2013, sp. zn. ) a ustanovení v souladu se zákonem i právní teorií, neboť nebylo-li v posuzované věci vydáno pravomocné rozhodnutí trestního soudu, ponechává zákon na uvážení soudu (zohledňující zejména hospodárnost řízení), aby buď řízení přerušil a vyčkal rozhodnutí trestního soudu (srov. k tomu ) nebo aby si předběžnou otázku posoudil sám (k tomu také srov. Drápal, Bureš a kol.: I – komentář, 1 vydání, C. H. Beck Praha 2009, str. 933). Postup odvolacího soudu odůvodňuje dále zejména okolnost, že mezi účastníky zůstala sporná rovněž otázka platnosti závěti zůstavitelky s datem 10.3.2003, a tím také otázka platnosti vydědění R. J.

Protože dovolání Z. K. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (, ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. ledna 2014

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu