Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3423/2011

U S N E S E N Í

a) F. V.

b) A. V.

, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská č. 5/49, proti žalované

PhDr. M. V.

, zastoupené JUDr. Josefem Sommerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2010, č.j. -176, takto:

I. Dovolání žalobce a)

se odmítá

.

II. Žalobce a)

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Sommera, advokáta se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12; žalobce b)

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce a/ směřující (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) pouze proti části výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2010, č.j. -176, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11.11.2009, č.j. -136, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce a/ na určení, že je dědicem po zůstaviteli JUDr. Ing. F. V., zemřelém dne 26.10.2002, není přípustné podle ustanovení , neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl – v části týkající se dědického práva žalobce a/ - jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 7.3.2007, č.j. -43 (v obou případech byla žaloba žalobce a/ zamítnuta). Dovolání žalobce a/ nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) - dále jen ""]. Napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení vzhledem k tomu, že – z hlediska dovoláním uplatněných důvodů – je rozhodnutí odvolacího soudu, co do závěru o dědické nezpůsobilosti žalobce a/ ve smyslu , v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že v dovolání žalobce a/ byly dále uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu) již jen dovolací důvody podle ustanovení a

Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona (ex lege); soud (soudní komisař) k ní přihlíží z úřední povinnosti. Je vyloučeno, aby se dědici „dohodli“, že dědická nezpůsobilost u některého z nich nenastala. Nezpůsobilý dědic nedědí; hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitele nedožil. Pro závěr o dědické nezpůsobilosti není rozhodné, zda pachatel byl za úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům odsouzen či nikoli; případně, zda zanikla možnost trestního postihu v důsledku smrti pachatele, promlčení, amnestie, udělení milosti. Pravomocným rozsudkem trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo tento čin spáchal, je soud v řízení o dědictví vázán ( ).

Odvolací soud vyložil otázku dědické nezpůsobilosti žalobce a/ ve smyslu ustanovení § 469 obč. zák. v souladu se závěry judikatury soudů (srov. např. Zpráva Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4.4.1979, sp. zn. , uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 1979; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.12.1997, sp. zn. , publikované v časopise Ad notam, pod č. 2, ročník 1998). Vycházel-li odvolací soud ze závěru, že k tomu, zda jsou dány důvody dědické nezpůsobilosti, „musí soud přihlédnout z úřední povinnosti jak v řízení o dědictví, tak v případném sporném řízení před soudem“, pak bylo ve věci rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit (srov. k tomu zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.3.2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99, ročník 2011).

Kromě polemiky se závěry soudů o dědické nezpůsobilosti, již dovolatel v ostatním obsahu ( ) svého dovolání právní posouzení věci odvolacím soudem (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Podstatou jeho námitek zde je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází [ohledně závěru odvolacího soudu, že žalobce a/ sice žádal otce o prominutí, že však v protokolu z jednání v trestní věci (č.l. 134 trestního spisu) není zachyceno, že by zůstavitel žalobci a/ jeho jednání prominul“ a že „nic takového neplyne ani z faxu ze dne 20.12.2001, jehož obsah byl zachycen do protokolu (č.l. 99 spisu), kde zůstavitel potvrzuje doručení dopisu“; že při sepisu závěti „byl zůstavitel po psychické stránce v pořádku“; že „nebylo prokázáno, že by zůstavitel učinil konkrétní úkon, kterým by jednání žalobci a/ odpustil“; že z toho, že zůstavitel krátce před svou smrtí chtěl žalobce a/ vydědit, lze dovozovat, že žalobci a/ neodpustil „ani mlčky“ a že závěr, že zůstavitel žalobci a/ odpustil, „nelze dovodit jen z prostého faktu, že mezi nimi komunikace zcela neustala“]. Podstatou námitek žalobce a/ je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky žalobce a/ v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) dále vyplývá, že dovolatel uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení (vadu spatřuje v tom, že „bylo rozhodováno o něčem skutkově jiném než o tom, pro co byl na žalobu odkázán a pro co žalobu podával“).

Shora uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání žalobce a/ podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Konečně ani námitka žalobce a/, že mu nebylo umožněno právo na „spravedlivé řízení“, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl pro něj, co do závěru o jeho dědické nezpůsobilosti, „nepředvídatelný“ (když „neměl možnost vznést vlastní argumentaci a nechat slyšet svědky“), není opodstatněná, jednak proto, že sám žalobce a/ k otázce případného odpuštění zůstavitelem nenavrhl ani v odvolacím řízení žádné (další) důkazy, a jednak proto, že žalobce a/ nebyl ve věci úspěšný z jiného důvodu, než pro neunesení důkazního břemene (odvolací soud na základě právního posouzení věci vycházejícího ze zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobce a/ se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli a že zůstavitel žalobci a/ jeho trestné jednání neodpustil). Neúspěch v soudním řízení nemůže sám o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces.

Protože dovolání žalobce a/ proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání žalobce a/), které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. , , , a ve znění , č. , č. 617/2007 Sb. a č. a Čl. II ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. J. S. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a větu druhou ) ve výši 588,- Kč. Protože dovolání žalobce a/ proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalované nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.388,- Kč je žalobce a/ povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení ( ).

Žalobci b/ v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení věty první, a věty první bylo proto rozhodnuto, že žalobce b/ nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2013

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu