Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2336/2013

22 Cdo 2336/2013

U S N E S E N Í

Lesům České Republiky, s. p.

se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2013, č. j. -144, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – západ (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. května 2012, č. j. -113, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí lesních pozemků parc. č. 554/160, 554/161, 554/162, 554/166, 554/167, 554/168, 554/169, 554/170 a 554/182, všech v k. ú. S. n. V., obci S., zapsaných na LV č. 119 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. března 2013, č. j. -144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, které opírá o (dále jen „ “) a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Má za to, „že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním názoru, který je v rozporu s dosavadními judikatorními závěry opírajícími se o právní názory vyjádřenými v nálezech Ústavního soudu a rozhodnutích Nejvyššího soudu“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhuje odmítnutí dovolání.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. března 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka v dané věci řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a Přestože tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikatorními závěry vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu, a uplatňuje tak předpoklad přípustnosti dovolání vyjádřený v (dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), nevymezuje se vůči žádnému konkrétnímu rozhodnutí dovolacího soudu. Neoznačila tedy žádnou „ustálenou rozhodovací praxi“ dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Dovolací námitky směřují proti závěru odvolacího soudu, že dovolatelka nemá naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí sporných pozemků, neboť vlastnické právo k nim pozbyla znárodněním na základě zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků, a později nebyla povolána k restituci tohoto majetku jako oprávněná osoba. Podle odvolacího soudu pouze „restituční předpisy umožnily obecným soudům posuzovat zákonnost vydaných výměrů o znárodnění, a to pouze v rámci restitučních nároků, z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů, tedy pouze v rámci řízení zvláštního, na základě zákonů, které byly ke zmírnění křivd vzniklých v období nesvobody přijaty“. Jeho závěru, že proto není dán dovolatelčin naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí sporných pozemků, nelze nic vytknout, neboť rozhodoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2187 (dále jen „Soubor“), dále s rozsudkem téhož senátu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , publikovaným ve Souboru pod pořadovým č. C 6698 a v časopise Právní rozhledy č. 2/2009, a rovněž v souladu s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. , publikovaným pod č. 477/2005 Sb.

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a nelze proto uzavřít, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2013

Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.

předseda senátu