Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1722/2022

25 Cdo 1722/2022-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený opatrovníkem Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem B. Němcové 400, 543 71 Hostinné, proti žalovaným: 1. J. Š., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. et Mgr. Karlem Růžičkou, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 976/12, 170 00 Praha 7, 2. Z. Š., narozený XY, bytem XY, t. č. ve Věznici Heřmanice, Orlovská 670/35, 713 02 Ostrava, o 3 950 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. -236, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2022, č. j. -236, potvrdil rozsudek ze dne 26. 3. 2021, č. j. -184, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci 3 950 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež doplnil a zjistil, že žalovaní využili nepříznivého zdravotního stavu matky žalobce, která trpěla duševní poruchou, nebyla schopna plně chápat smysl svého jednání, a přiměli ji dne 10. 2. 2008 v rozporu s její skutečnou vůlí podepsat darovací smlouvu vypracovanou 2. žalovaným, kterou převedla na 1. žalovaného bytovou jednotku č. XY v k. ú. XY (dále též jen „předmětná bytová jednotka“). Kupní smlouvou ze dne 18. 3. 2009 převedl 1. žalovaný tuto bytovou jednotku na manžele B. Za své jednání byli oba žalovaní odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , kterým jim byla mimo jiné uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci (jehož matka zemřela dne 18. 6. 2009) náhradu škody ve výši 3 950 000 Kč. Výrok o povinnosti zaplatit náhradu škody (jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen) však zrušil odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. , a odkázal žalobce s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních (v rozhodnutí byla zmíněna možnost podat žalobu na určení, že matka žalobce byla ke dni své smrti vlastnicí bytové jednotky). Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 14. 11. 2011, č. j. -84 (právní moci nabyl dne 31. 12. 2011), byl žalobce omezen ve způsobilosti k právním úkonům a usnesením téhož soudu ze dne 2. 2. 2012, č. j. -98, mu byl ustanoven opatrovníkem M. Č. O omezení svéprávnosti žalobce bylo rozhodováno dalšími rozhodnutími (jeho omezení svéprávnosti trvá dosud), přičemž rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 2. 2015, č. j. -266, který nabyl právní moci 25. 3. 2015, byl jeho opatrovníkem jmenován D., advokát. V roce 2012 zahájil žalobce zastoupený opatrovníkem civilní řízení proti manželům B., v němž se domáhal určení, že předmětná bytová jednotka byla ve vlastnictví matky žalobce ke dni její smrti. Žaloba byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 3. 2015, č. j. -133, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. -158, poté, kdy předchozí vyhovující rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, č. j. -114. Po právní stránce se soud zabýval výhradně námitkou promlčení vznesenou žalovanými. Podle , a 2, a , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) uzavřel, že nárok žalobce je vůči oběma žalovaným promlčen. Žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl nejpozději dne 23. 2. 2011 (vyhlášení odsuzujícího trestního rozsudku), přičemž do doby právní moci usnesení odvolacího soudu, kterým byl zrušen výrok o povinnosti žalovaných k náhradě škody a žalobce odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, tj. do dne 14. 9. 2011, promlčecí doba neběžela, a teprve poté začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba. S ohledem na to, že žalobci byl opatrovník ustanoven až rozhodnutím ze dne 2. 2. 2012, nemohla promlčecí doba skončit před 2. 2. 2013 (běžela by ale do 14. 9. 2013). I pro případ, že by žalobce splňoval podmínky pro zbavení způsobilosti k právním úkonům a ustanovení opatrovníka již v roce 2009, připadl by počátek subjektivní promlčecí doby na den 2. 2. 2012 a uplynula by ke dni 4. 2. 2014, tedy dávno předtím, než dne 26. 6. 2018 uplatnil svůj nárok proti žalovaným u soudu.

Nárok žalobce se tak promlčel bez ohledu na běh desetileté objektivní promlčecí doby. Soud neshledal důvody, pro které by vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, neboť marné uplynutí promlčecí doby žalovaní nijak neovlivnili ani nezavinili a žalobci zastoupenému opatrovníkem nic nebránilo, aby uplatnil svůj nárok vůči žalovaným včas.

Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním. Jeho přípustnost podle spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a to, zda lze s přihlédnutím k požadavku vyšší spravedlnosti, dobrým mravům a zásadě proporcionality, posoudit námitku promlčení žalovaných v této věci jako odporující dobrým mravům. Odkázal na svá předchozí vyjádření (zejména odvolání) a s ohledem na úmyslné protiprávní jednání žalovaných, objektivní desetiletou promlčecí dobu podle obč. zák., úmrtí jeho matky dne 18. 6. 2009 a omezení jeho svéprávnosti, je přesvědčen, že uplatněný nárok není promlčen. Uvádí, že se aktivně snažil získat zpět majetek protiprávně získaný žalovanými, řídil se přitom rozhodnutím odvolacího soudu v trestní věci žalovaných, aby podal žalobu na určení. Přičemž stejný soud po 10 letech zamítl jeho civilní žalobu s odůvodněním, že mu nic nebránilo uplatnit nárok na náhradu škody včas. Žádá, aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle a navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

První žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnutí nepřípustného dovolání, nesplňujícího základní náležitosti , případně jeho zamítnutí. Uvedl, že soudy obou stupňů postupovaly v otázce promlčení zcela v souladu se zákonem a s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu (který je současně jeho opatrovníkem), shledal, že dovolání žalobce není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Byť dovolatel uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a to zda lze s přihlédnutím k požadavku vyšší spravedlnosti, dobrým mravům a zásadě proporcionality, posoudit námitku promlčení žalovaných v této věci jako odporující dobrým mravům, neoznačuje judikaturu Nejvyššího soudu v níž dovolací soud rozhoduje rozdílně (k tomuto požadavku na náležitosti dovolání viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ).

Dovolací důvod spatřuje dovolatel v nesprávném právním posouzení, zda uplatněné námitky promlčení jsou v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a je tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. , č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. , rozsudek ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“ C 1058, či usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. ); to platí i ve vztahu k právu na náhradu škody. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti se přitom nevztahují k samotnému škodnímu jednání, nýbrž především k poměrům, za nichž se žalovaný námitkou promlčení bránil, a musely by přitom být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Ze samotného protiprávního jednání žalovaných, jež vedlo ke vzniku škody, však nelze bez dalšího dovozovat rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Takový rozpor neodůvodňuje ani omezení svéprávnosti žalobce, který byl v rozhodném období (běhu promlčecí doby) zastoupen opatrovníkem. Namítá-li žalobce, že se aktivně snažil získat zpět majetek protiprávně získaný žalovanými a postupoval zcela ve shodě s rozhodnutím odvolacího soudu v trestní věci, zjevně přehlíží, že byl sice se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, žalobu však v roce 2012 podal proti manželům B. a nikoli proti žalovaným, kteří mu škodu způsobili. Lze shrnout, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž rozporná rozhodnutí v této praxi nebyla dovolatelem označena ani dovolacím soudem shledána.

Napadl-li žalobce rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výroku o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [ ].

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podané dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat o jeho soudní výkon.

V Brně dne 30. 8. 2022

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu