Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2976/2013

26 Cdo 2976/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce Mgr. J. Ř., P., zastoupeného JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Viničních horách 24, proti žalované DOG STAR, s. r. o., se sídlem v Praze - Vinohradech, Nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, IČO: 28202899, zastoupené Mgr. Karlem Hnilicou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 6/55, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2011, č. j. , -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč k rukám JUDr. Martina Šenkýře, advokáta se sídlem v Praze 6, Na Viničních horách 24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná napadla dovoláním výrok rozsudku Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 20. 4. 2011, č. j. , -152, kterým potvrdil výrok rozsudku Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 14. 1. 2010, č. j. -94, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 6. 10. 2010, č. j. -130, jímž určil, že výpověď ze dne 18. 12. 2008 (dále jen „Výpověď“) z nájmu bytu č. 15 v 5. patře domu, katastrální území N. M., obec P., (dále jen „předmětný byt“), je ve vztahu k žalované neplatná (odvolací soud dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k další žalované A. P., bytem v P., a žalobu o určení neplatnosti Výpovědi vůči ní zamítl /pro nedostatek její pasivní věcné legitimace/ a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů; rozhodnutí v této části dovoláním napadeno nebylo).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) ; podle není přípustné, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k námitkám dovolatelky (že odvolací soud „neřešil“ nájemní právo právní předchůdkyně žalobce, že se „nevypořádal“ s otázkou nájemního práva žalobce, že rozhodnutí je „překvapivé a nepředvídatelné“), jimiž uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle (pro úplnost lze uvést, že odvolací soud /soud prvního stupně/ se otázkou nájemního práva žalobce zabýval, a že nejde ani o překvapivá rozhodnutí, poučovací povinnost ( ) se uplatní jen v případě, že z jiného „možného“ hmotněprávního posouzení věci vyplývá potřeba doplnit rozhodná tvrzení).

Otázka vázanosti rozhodnutím soudu vydaného ve věci vyklizení bytu, v němž byla vyřešena otázka existence nájmu, v řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu téhož bytu, a otázka existence překážky věci pravomocně rozhodnuté, s níž dovolatelka spojila zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a uplatnila tak i způsobilý dovolací důvod podle , přípustnost dovolání nezakládá.

Závěr odvolacího soudu, že soud je vázán předběžně přijatým závěrem o existenci nájemního poměru přijatým v pravomocně skončeném řízení o vyklizení bytu (v němž byla žaloba právě pro trvající nájem zamítnuta), i v pozdějším řízení týkajícího se výpovědi mezi týmiž účastníky (jejich právními nástupci) k témuž bytu, je v souladu s ustálenou soudní praxí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. ). Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že soud k absolutní neplatnosti úkonu sice přihlíží z úřední povinnosti, činí tak však jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků. K tvrzení dovolatelky o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy právní předchůdkyně žalobce nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť jej uplatnila v rozporu až v odvolacím řízení, ačkoliv účastníci byli soudem prvního stupně před skončením jednání poučeni podle

Přípustnost dovolání tak nelze dovodit ani z ustanovení , dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle ,o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ).

Zástupce žalobce učinil v dovolacím řízení jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání - AT), náleží mu tak náklady ve výši celkem 1.573,- Kč, sestávající z odměny podle , AT ve výši 1.000,- Kč (čl. II , AT), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 AT), a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 273,- Kč ( , 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně 11. prosince 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu