Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 343/2013

30 Cdo 343/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D., ve věci žalobce B. V., zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 707/51, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 5.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, č. j. -148, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 1. 2011, č. j. -123, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 5.000.000,- Kč, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. .

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II bod 7. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; rozhodnutí Ústavního soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná z webové stránky nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

V otázce promlčení nároku žalobce nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení ve smyslu , když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. , dostupné veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. ), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.

Námitku rozporu délky promlčecí doby v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , s ústavním pořádkem neshledal Nejvyšší soud opakovaně opodstatněnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 72/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ústavní konformitu citovaného ustanovení posuzoval Ústavní soud v usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , ve kterém návrh na zrušení tohoto ustanovení odmítl. V usnesení ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. , se pak Ústavní soud vyjádřil následovně: „ (…) ustanovení je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění.“

Pokud se snad žalobce mínil dovolat rozporu žalovanou vznesené námitky promlčení jeho nároku s dobrými mravy, nemohl Nejvyšší soud přehlédnout, že s tvrzením důvodů, pro které by se tak mělo stát (špatný zdravotní stav žalobce), přichází nepřípustně až ve svém dovolání ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. listopadu 2013

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu