Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1503/2013

30 Cdo 1503/2013

U S N E S E N Í

V. K.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 52.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, č. j. - 114, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. , kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody v částce 52.500,- Kč s příslušenstvím. Ta měla žalobci vzniknout v důsledku chybného postupu orgánů činných v trestním řízení, kvůli němuž se žalobce nemohl domoci náhrady škody jakožto poškozený v rámci trestního stíhání vedeného proti osobám, které mu měly škodu primárně způsobit.

Odvolací soud dospěl s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , a usnesení ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz) k závěru, že skutečnost, že žalobce nedosáhl náhrady škody v rámci trestního řízení, sama o sobě škodu nepředstavuje. Ztotožnil se i s rozsudky Městského soudu v Praze ve skutkově téměř totožných případech, kdy soudy uvedly, že by v takovém případě škoda vznikla pouze za teoretického předpokladu, že by poškozený doložil, že by osobám, které mu měly škodu primárně způsobit, byla – nebýt pochybení orgánů činných v trestním řízení – uložena povinnost náhrady škody, u níž by bylo reálné očekávat její splnění.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení a , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II bod 7. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , a to pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že úředním postupem orgánů činných v trestním řízení nebyla žalobci způsobena škoda, nikoliv na vyřešení otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu [námitka dovolatele označená 1)], zda připojením se k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dochází ke stavení promlčecí doby i tehdy, když trestní stíhání skončí odložením z toho důvodu, že nebylo řádně zahájeno [námitka 2)], zda je v případě promlčení nezbytné prokázat uplatnění této námitky osobami, které škodu primárně způsobily [námitka 3)], či zda byla dána příčinná souvislost mezi postupem orgánů činných v trestním řízení a žalobcem tvrzenou škodou (část IV., bod třetí; zde se navíc jedná otázku skutkovou, nikoli právní, která přípustnost dovolání podle nezakládá – srov. ). Vzhledem k tomu, že se těmito otázkami odvolací soud vůbec nezabýval, jejich vyřešení dovolacím soudem by se nikterak neprojevilo v poměrech žalobce. Tyto dovolací důvody proto nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a nemohou tak naplnit podmínky přípustnosti podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad rámec lze uvést, že se k otázce promlčení nároku na náhradu škody ve skutkově prakticky totožné situaci Nejvyšší soud již vyjádřil, a to v rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , kde shledal žalobcem předkládanou právní konstrukci promlčení jeho nároku za nesprávnou.

Žalobce zakládá přípustnost dovolání i na tvrzení, že odvolací soud nezohlednil , a postupoval tak v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. . I námitka vady řízení může založit přípustnost dovolání podle , a to pokud tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zahrnuje otázku zásadního právního významu ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ). Nejvyšší soud rozpor v řešení této otázky napadeným rozsudkem se svou judikaturou neshledal. Odkazovaný rozsudek se týká situace, kdy odvolací soud změnil vyhovující výrok na zamítavý, když žalobce neprokázal, kdy přesně došlo ke vzniku škody. V nyní posuzovaném případě soud prvního stupně i odvolací soud dospěly ke shodnému závěru, že nárok žalobce není důvodný. Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že žalobce neuvedl potřebné rozhodné skutečnosti, ale konstatoval, že se skutkovými okolnostmi případu nespojují právní předpisy vznik škody. Úvaha odvolacího soudu o splnění podmínek, za kterých by mohl být žalobce se svým nárokem teoreticky úspěšný, zjevně přesahuje rámec odůvodnění dané věci, když vybočuje z toho, jak žalobce svůj nárok skutkově vymezil. Postup podle přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci [srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. , a ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. 77/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2012, sp zn. )].

Pokud jde o další tvrzené vady řízení (odmítnutí žalobcem navržených důkazů, překvapivost rozhodnutí), jedná se o dovolací důvody podle , ke kterým se v případě posuzování přípustnosti dovolání podle nepřihlíží ( in fine), a samy o sobě tedy nemohou založit přípustnost dovolání.

Dovolání žalobce do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu