Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)BB5E5D3BE907BB97C1257A4E006A8DAC.html
HTML · 12.98 KB
No categories available
28 Cdo 1886/2012
U S N E S E N Í
M. G.
České republice – Ministerstvu financí
se sídlem v Praze 1, Letenská 15,
o zaplacení 108.727,- Kč s příslušenstvím
,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 26/96 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, č.j. 20 Co 440 , 441/2011-216, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. ledna 2012, č. j. 20 Co 440 , 441/2011-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. prosince 2010, č.j. 21 C 26/96 -177, v části, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 19,40% z částky 97.288,- Kč za dobu od 12. 11. 1998 do 27. 4. 2001 (výrok I), v části o zaplacení 19,40% úroku z prodlení z částky 97.288,- Kč za dobu od 9. 6. 1997 do 11. 11. 1998 rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III, ve znění opravného usnesení).
Proti rozsudku odvolacího soudu, jeho výrokům pod body II a III, podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), co do důvodů má za to, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Navrhla, aby Nejvyšší soud v napadených výrocích rozsudek odvolacího soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) postupoval v řízení o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě je dovoláním napaden výrok II rozsudku odvolacího soudu, jímž byla ve věci samé zamítnuta žaloba o zaplacení 19,40% úroku z prodlení z částky 97.288,- Kč od 9. 6. 1997 do 11. 11. 1998 (tj. v kapitalizované výši celkem 26.940,51 Kč), tedy rozhodnutí o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti takovému rozhodnutí dovolání objektivně přípustné není.
Objektivně přípustné není dovolání ani proti výroku III rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení náklady potřebné k účelnému uplatňování práva nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. července 2012
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu