Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2033/2013

30 Cdo 2033/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně Závěrka v. o. s., IČO 45276536, se sídlem v Praze 12, Petržílova 3300, zastoupené JUDr. Janem Zůbkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Radhošťská 1942/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 572.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. - 127, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 23. 1. 2012, č. j. - 105, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody (ve výši 552.514,- Kč, z čehož částka 435.625,- Kč představuje znehodnocení vozidla a náklady na jeho uvedení do provozu a částka 116.889,- Kč náklady na platby měsíčního pojistného po dobu 27 měsíců) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20.000,- Kč „kompenzující psychickou zátěž způsobenou žalobci jeho povinnou, avšak z jeho hlediska vynucenou a nezaviněnou, účastí na čtyřech jednáních soudního řízení o vyloučení věci z exekuce a fyzickou a psychickou námahu spojenou s vyzvednutím automobilu z exekuce a obstaráváním jeho nezbytných oprav“. Škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který v rámci exekuce vedené proti povinnému P. K. zahrnul do soupisu movitých věcí i vozidlo ve vlastnictví žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bodu 7. , dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , a to pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle není dovolání podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu v případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. , dostupným z nalus.usoud.cz).

V nyní posuzované věci se žalobkyně mimo jiné domáhá částky 20.000,- Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Protože se jedná o samostatný skutkový nárok, přičemž požadované plnění nepřevyšuje 50.000,- Kč, je dovolání s ohledem na ve vztahu k tomuto nároku nepřípustné.

Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti nároků na náhradu škody uplatněných žalobkyní na tom, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobkyni v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu nevznikla škoda.

V otázce posouzení existence nesprávného úředního postupu soudního exekutora odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu (např. odvolacím soudem zmíněný rozsudek ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. ), a nepředstavuje proto jiné řešení ve smyslu

Zpochybňuje-li žalobkyně skutková zjištění, o která odvolací soud svůj závěr o neexistenci nesprávného úředního postupu na straně soudního exekutora opřel, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, když namítat nesprávnost skutkových zjištění je možné pouze v případě dovolání přípustného podle a b) ( ).

S ohledem na to, že se žalobkyni nepodařilo úspěšně zpochybnit správnost jednoho z důvodů, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, a který sám o sobě postačuje pro závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku, Nejvyšší soud se pro nadbytečnost dalšími dovolacími námitkami žalobkyně – otázkou vzniku škody – nezabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo vydání 2, ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. ).

Dovolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2015

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu