Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3215/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ A. S., a b/ V. S., obou zastoupených JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, proti žalovanému JUDr. Bohumilu Vintrichovi, jako správci konkursní podstaty úpadce HELTON PLUS s. r. o., identifikační číslo osoby 64052770, zastoupenému JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1126/9, PSČ 140 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2012, č. j. -40, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 6. srpna 2013, č. j. -65, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 6. prosince 2011, č. j. -20, Krajský soud v Ústí nad Labem vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce HELTON PLUS s. r. o. v rozsudku označené pozemky (dále jen „sporné nemovitosti“) /bod I. výroku/, zamítl žalobu „o zamítnutí pohledávky ve výši 2,054.500,- Kč z titulu náhrady škody ve výši ceny stavby“ za odstranění stavby ve vlastnictví úpadce (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. května 2012, č. j. -40, ve znění usnesení ze dne 6. srpna 2013, č. j. -65, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – s odkazem na ustanovení a , o veřejných dražbách – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobci nabyli sporné nemovitosti ve veřejných dobrovolných dražbách, které nebyly napadeny žalobou, a proto jsou platné.

Vyšel z toho, že dražby se konaly na návrh Ústeckého kraje, který se důvodně domníval, že je vlastníkem sporných nemovitostí, což dokládal výpisem z katastru nemovitostí s tím, že vlastnické právo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 12. listopadu 2003 od společnosti FOXTRANS, s. r. o. Protože Ústecký kraj jako navrhovatel dražby splnil všechny nutné požadavky – řádně předložil doklady, na základě nichž bylo možné předpokládat, že je vlastníkem nemovitostí, a protože veřejné dražby nebyly napadeny žalobou o jejich neplatnost, jsou podle odvolacího soudu platné. Žalobci zaplatili cenu dosaženou vydražením, proto na ně vlastnictví k předmětu dražeb přešlo originálně na základě příklepu licitátora, bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejich vlastníkem, nebo zda se za vlastníka pokládal.

Proti rozsudku odvolacího soudu – výslovně proti jeho prvnímu a druhému výroku – podal žalovaný dovolání, namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , (dále též jen „“), tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení (), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( bod I. a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní přepisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.

V části, ve které směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, odmítl Nejvyšší dovolání bez dalšího jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b/ , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení

Je tomu tak proto, že ve výkladu ustanovení § 24 odst. 3 a § 17 odst. 4 zákona o veřejných dražbách, na němž především spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem, je napadený rozsudek v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Závěr, podle něhož nebylo-li pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví dražby, odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 15. června 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2007, pod číslem 25 a v rozsudku ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Konečně závěr, podle něhož v případě, že při dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu jinému, je v souladu se důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2012, sp. zn. .

Nejvyšší soud proto dovolání i potud odmítl podle a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž žalobcům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalobců v dovolacím řízení sestávají z mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. října 2012). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu žalobců odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „advokátní tarif“); srov. advokátního tarifu a přechodné ustanovení obsažené v článku II , kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Sazba mimosmluvní odměny určené z tarifní hodnoty ve výši 25.000,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu) za společný úkon při zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) činí 1.680,- Kč za každou zastupovanou osobu. Společně s paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby ( advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 768,60 Kč ( ) činí částka, k jejíž úhradě žalobcům (podle povahy věci k ruce společné a nedílné) Nejvyšší soud dovolatele zavázal, celkem 4.428,60 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu