Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5330/2016

21 Cdo 5330/2016

U S N E S E N Í

Mgr. L. V.

M. J.

, zastoupené Mgr. Janem Lipavským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, o určení vlastnického práva k nemovitosti, za účasti

F. V.

, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného Mgr. Pavlem Panoškou, advokátem se sídlem v Plzni, Na Roudné č. 443/18, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2015, č. j. -284, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2016, č. j. -341, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Lipavského, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19; ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.10.2015, č.j. -284, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12.10.2016, č.j. -341, není přípustné podle ustanovení , , ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „ “), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je jak z hlediska závěru o nemožnosti přezkumu platnosti veřejné dražby v řízení o určení vlastnického práva k předmětu této dražby, tak z hlediska posuzování dobré víry žalované při nabytí vlastnického práva k nemovitostem v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (k otázce možnosti přezkumu platnosti veřejné dražby srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2006, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2006; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.6.2006, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 25, ročník 2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2012, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2010, sp. zn. , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.2.2012, sp. zn. , a k otázce posuzování dobré víry při nabytí vlastnického práva k nemovitostem srov. například právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 17.4.2014, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 61, ročník 2014; nálezu Ústavního soudu ze dne 28.11.2012, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 198, ročník 2012, nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 13.8.2012, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 138, ročník 2012), a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení (vytýká-li odvolacímu soudu, že „opominul hodnotit znalecký posudek z oboru psychiatrie“, že „nebylo hodnoceno jednání“ vedlejšího účastníka, že netrval na doplnění dokazování v otázce prokázání dobré víry žalované při nabytí vlastnického práva k nemovitosti, nebo že soudy nevzaly v úvahu související řízení, tedy zpochybňuje-li správnost a úplnost skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a namítá-li vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Konečně namítá-li dovolatelka, že se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe v případech tzv. lichevních smluv, není její námitka opodstatněná, neboť dovolatelka přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně na posouzení této otázky nezávisí.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2017JUDr. Roman Fialapředseda senátu