Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1261/2008

21 Cdo 1261/2008

U S N E S E N Í

I. a.s.

, zastoupené advokátem, proti žalovaným

1) Č. n. i. m. f. a.s.

, zastoupené M. K.,

2) F.-G. S., s.r.o.

, zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. prosince 2007 č.j. -262, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Trutnově dne 14.3.2005, aby bylo určeno, že žalovaná 1) je vlastnicí nemovitostí, a to "stavby na st.p., stavby bez č.p., č.e. na st.p.č., stavby bez č.p., č.e. na st.p.č., pozemku st.p.č., pozemku st.p.č., pozemku st.p.č., pozemku p.č., pozemku p.č., pozemku p.č., pozemku p.č., pozemku p.č. a pozemku p.č., nacházejících se v k.ú. H. A., v obci H. M., zapsaných v katastru nemovitostí vedených Katastrálním úřadem pro K. k., katastrální pracoviště T., na LV". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že je věřitelkou obchodní společnosti Č. n. i. o.-p. f. a.s. v likvidaci, které žalovaná 1) dluží podle soudního smíru, schváleného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.4.2001 č.j. -104, částku 48.903.508,- Kč. Předmětné nemovitosti jako vlastnictví žalované 1) prodala v dobrovolné veřejné dražbě společnost R. F. s.r.o. žalované 2) na základě smlouvy, kterou za žalovanou 1) uzavřel likvidátor ing. M. K.; podle názoru žalobkyně však nebyl oprávněn za žalovanou 1) "v dražebním řízení" vystupovat, neboť "výkon funkce" likvidátora zanikl nejpozději dnem 7.8.2003 z důvodu, že ing. M. K. byl členem statutárního orgánu společnosti K., B. d. K., a.s., na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, a že tu proto byl dán zákaz výkonu člena statutárního orgánu podle ustanovení § 31a odst.1 obchodního zákoníku. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje žalobkyně v tom, že se cestou výkonu rozhodnutí či exekuce proti žalované 1) domůže uspokojení své pohledávky, kterou má za "třetím subjektem [Č. n. i. o.-p. f. a.s. v likvidaci, který je věřitelem naopak žalované 1)], a to prodejem uvedených nemovitostí".

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 21.3.2007 č.j. -231 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 29.814,- Kč k rukám advokáta a že žalobkyně a žalovaná 1) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že podle aktuální judikatury vzniklé za účinnosti nepřechází vlastnictví k předmětu dražby ze smlouvy, ale na základě jiné právní skutečnosti, a to příklepu licitátora, a že neplatnost dobrovolné veřejné dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení, než podle ustanovení zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou, dospěl k závěru, že žalobkyně "se nemůže v tomto řízení domáhat posouzení platnosti či neplatnosti veřejné dražby" (a to ani z důvodu namítaného v žalobě) a že snaha žalobkyně o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (byť ve formě závěru o předběžné otázce) je obcházením zákona. Otázky vzniku, změny a zániku práv v důsledku dobrovolné veřejné dražby jsou upraveny výlučně v zákoně o veřejných dražbách, marným uplynutím lhůty uvedené v ustanovení zákona o veřejných dražbách definitivně končí možnost napadnout výsledek dražby a vlastnictví žalované 2) k nemovitostem nabyté na základě opakované dobrovolné veřejné dražby konané dne 17.9.2003 nelze již žádnými právními prostředky zpochybnit.

K odvolání žalobkyně Krajský soudu v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12.12.2007 č.j. -262 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně a dodal, že žalovaná 2) "odvozuje své vlastnické právo k nemovitostem od veřejné dražby" a že vyhovění žalobě "by nutně předpokládalo závěr (ve formě řešení předběžné otázky)" o neplatnosti této veřejné dražby. Vzhledem k tomu, že podle konstantní judikatury přechází vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora, že, zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, pak na něj vlastnictví k předmětu dražby nepřechází pouze v případě, jde-li o dražbu neplatnou, a že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil (pravomocným rozhodnutím) soud, přičemž neplatnost této dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení než podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou; žalobkyně tedy postrádá věcnou legitimaci k požadovanému určení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že "prokázala, že likvidátoru v žalované 1) zanikl výkon funkce ze zákona a že návrh na provedení dražby dobrovolné tak neučinila žalovaná 1), resp. osoba oprávněná jednat jejím jménem, a že proto se nemohlo jednat ani o veřejnou dražbu dobrovolnou a ustanovení zákona o veřejných dražbách na danou věc nedopadá". K převodu vlastnického práva na žalovanou 2) nemohlo pro absenci projevu vůle žalované 1) vůbec dojít. Soudy se podle jejího názoru "nevypořádaly s výkladem žalobkyně o subsidiaritě ve vztahu k zákonu o veřejných dražbách a o nezbytnosti použití ustanovení o neplatnosti právního úkonu". Protože "nebyly splněny zákonné předpoklady pro provedení veřejné dobrovolné dražby podle zákona o veřejných dražbách, nejednalo se o veřejnou dobrovolnou dražbu a žalovaná 2) nemohla tak předmětné nemovitosti podle zákona o veřejných dražbách po právu do svého majetku nabýt"; "údajný projev žalované 1) na ě nazvané jako dražební vyhláška ze dne 12.8.2003 neobsahuje projev vůle žalované 1), neboť podpis na této ě učinila osoba, která nebyla k němu oprávněna, a proto je tento právní úkon (dražební vyhláška) absolutně neplatný, a nemohlo proto dojít k převodu vlastnického práva k nemovitostem na vydražitele - žalovanou 2)". Soudy obou stupňů posoudily věc o určení vlastnických práv k nemovitostem "nesprávně, neboť vlastnické právo k nemovitostem nelze převést s odkazem údajně na zákon o veřejných dražbách, pokud se o dobrovolnou veřejnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách nejednalo a jednat pro absenci projevu vůle navrhovatele dražby nemohlo". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. a ), že dne 17.9.2003 provedl dražebník R. F. s.r.o. opakovanou dobrovolnou veřejnou dražbu předmětných nemovitostí, v níž licitátor udělil příklep žalované 2) za nejvyšší podání ve výši 4.720.000,- Kč.

Veřejnou dražbou prováděnou podle , o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. a č. , účinném v době konání opakované dobrovolné veřejné dražby (dále jen " ") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.

Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. a ]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jen jde-li o neplatnou dražbu.

Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení , a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby.

V projednávané věci soudy z uvedených závěrů - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - vycházely. Žalobkyně ostatně ani netvrdí, že by veřejná dobrovolná dražba dne 17.9.2003 neproběhla; dovozuje-li, že pro provedení opakované dobrovolné veřejné dražby "nebyly splněny zákonné předpoklady" [protože za žalovanou 1) vystupovala "v dražebním řízení" neoprávněná osoba] a že proto k dražbě nemohlo dojít "v právním slova smyslu", zpochybňuje tím v rozporu se zákonem výsledek ("platnost") opakované veřejné dobrovolné dražby ze dne 17.9.2003 a na jejím základě k předmětu dražby nabyté vlastnické právo žalovanou 2).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemůže mít z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu