Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3189/2013

U S N E S E N Í

I. K.,

L. K.,

zastoupenému Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2013, č. j. -373, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mělníku (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. prosince 2012, č. j. -345, ve výroku I. přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného dům na stavební parc. č. 68/3 v obci a k. ú. H. P., zapsaný na LV č. 592 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, garáž bez čp/če umístěnou na stavební parc. č. 68/3 v obci a k. ú. H. P., venkovní úpravy u domu umístěné na stavební parc. č. 68/3 v obci a k. ú. H. P. (kanalizační přípojka, vodovodní přípojka – napojení na veřejný řad, vodovodní přípojka – napojení na studnu u domu, přípojka horkovodu) a pohledávku za ing. J. K., dle rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 14. června 2006, č. j. -125, vše v celkové výši 2,024.000 Kč. Ve výroku II. přikázal z rozvodem zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně hodnotu členských práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu č. 249/3, umístěného ve vícebytovém domě v obci a k. ú. H. P. v celkové výši 760.000,- Kč, ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 632.000 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku a ve výrocích IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. dubna 2013, č. j. -373, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, v němž cituje (dále jen „“) a má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť nebylo správně odůvodněno. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. dubna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka v dané věci nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a a neuvedla ani způsobilý dovolací důvod. Sama dokonce existenci předpokladů přípustnosti dovolání výslovně popírá.

Tvrdí sice, že nalézací soudy své rozhodnutí nesprávně odůvodnily, ve skutečnosti však podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž nalézací soudy při svém rozhodování vycházely. Obsah dovolacích námitek tvoří především nesouhlas se závěry soudem ustanovené znalkyně ohledně zjištění obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí. Těmito námitkami však dovolatelka vystihuje nepřípustnou polemiku se skutkovým zjištěním, neboť zpochybnění skutkových závěrů nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit ( ). Dovolání lze totiž podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Jestliže dovolatelka dále namítá, že soud nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění ohledně stanovení obvyklé ceny nemovitostí a potažmo svého hodnocení oponentní stanovisko znalkyně Ing. Holoušové a nepřistoupil k zadání jí navrhovaného revizního znaleckého posudku a dále, že v souvislosti s vypořádáním členského podílu v bytovém družstvu a ultralehkého letadla JORA nesprávně hodnotil provedené důkazy (výpovědi svědků) nebo jejich hodnocení zcela pominul, uplatňuje těmito námitkami tvrzené vady řízení. Ve smyslu však lze k případným vadám řízení přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné.

Hlavní dovolací námitku však představuje tvrzení dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť není dostatečně odůvodněno (za nepřezkoumatelné považuje dovolatelka i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť vycházel ze stejného neúplně zjištěného skutkového stavu a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil v plném rozsahu). V této souvislosti má dovolatelka za to, že jí bylo odepřeno právo na soudní ochranu a došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Předně dovolací soud uvádí, že oproti názoru dovolatelky nedospěl k závěru, že by rozsudky nalézacích soudů byly pro nedostatek v odůvodnění jejich písemného vyhotovení nepřezkoumatelné. Nalézací soudy si pro meritorní rozhodnutí zajistili zásadně významné skutečnosti, které v odůvodnění svého písemného vyhotovení rozsudku vyložily v souladu s Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vyložil, že nepřezkoumatelný je rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí ze souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž je uvedeno, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění a z jakých důvodů činí, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1576 „dále jen „Soubor“)]. Povinnost soudu odůvodnit rozsudek způsobem zakotveným v je jedním z principů řádného a spravedlivého procesu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Jestliže rozsudek postrádá náležitosti uvedené v , stává se nepřezkoumatelným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2008, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod pořadovým č. C 6480 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod pořadovým č. C 8528).

V dané věci je z rozsudku odvolacího soudu zřejmé, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami, na jejichž základě formuloval skutkové a posléze i právní závěry, se při hodnocení důkazů řídil. Jeho odůvodnění je srozumitelné a dovolací soud se neztotožňuje s tvrzením dovolatelky, že je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. , uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu - www.nalus.usoud.cz).

Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a nelze proto ani uzavřít, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ( ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. listopadu 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu