Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2042/2026

-643

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Vladimíra Berana v právní věci žalobců a)J. Z. a b) J. B., zastoupených JUDr. Martinem Hostinským, advokátem se sídlem v Brně, Tišnovská 1444/67, proti žalované TF Global Markets (UK) Limited, reg. č. 09042646, se sídlem v Londýně, 2 Copthall Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Miloslavem Petrů, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 199 860,45 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2026, č. j. , 117/2025-584, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobci se vůči žalované domáhali zaplacení částky 199 860,45 USD s příslušenstvím, z níž částku 54 273,44 USD s příslušenstvím požadoval žalobce a) a částku 145 587,01 USD s příslušenstvím žalobce b). Tyto částky odpovídaly zisku, kterého žalobci dosáhli několika transakcemi uskutečněnými na základě smluv o investicích s měnovými páry, jež se žalovanou uzavřeli. Žalovaná totiž tyto transakce zrušila s odůvodněním, že žalobci při nich postupovali v rozporu s obchodními podmínkami, načež jim vrátila jejich vklady bez dosaženého zisku.

2. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, č. j. –520, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 5. 2025, č. j. –526, žalobě vyhověl (výroky I a II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům a státu náklady řízení (výroky III a IV a výrok doplňujícího usnesení).

3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a IV týkajících žalobce b) (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výrocích I a III týkajících se žalobce a) jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu), přičemž doplněný nákladový výrok změnil tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

4. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v části týkající se nároku žalobce b), který odpovídal zisku dosaženému z celkem šesti obchodů s měnovým párem USD/CAD provedených dne 6. 9. 2017, je žaloba důvodná. Důvod, pro který žalovaná tyto obchody zrušila a dosažený zisk žalobci b) nevyplatila totiž vycházel z čl. 7.8. obchodních podmínek, podle kterého si žalovaná vyhradila právo odmítnout takové obchody, které byly provedeny za „zjevně netržní cenu“. Toto ustanovení, které žalobce b) neměl při distančním uzavírání smlouvy možnost jakkoliv ovlivnit a které současně žalované umožňovalo subjektivně a bez stanovení konkrétních pravidel rozhodnout, zda obchod byl či nebyl realizován za uvedených podmínek, dle odvolacího soudu založilo na úkor žalobce b) jakožto spotřebitele významnou nerovnováhu mezi ním a žalovanou, pročež se jedná o zneužívající ujednání, které je dle , (dále jen „o. z.“), zakázané, a podle uvedeného zákona se proto k němu nepřihlíží (viz zejména body 28 až 30 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

5. Rozsudek odvolacího soudu v části jeho výroku I, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku II, napadla žalovaná včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

6. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolací soud připomíná, že je obsahovým vymezením a právní konstrukcí dovolacího důvodu, který byl v dovolání uplatněn, striktně vázán (srov. věta první , podle kterého rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání).

9. Žalovaná v dovolání vymezila jednu otázku procesního práva, prostřednictvím které odvolacímu soudu vytýká, že navzdory jejímu návrhu na provedení výslechu svědka P. W. (dlouholetého obchodníka žalované zabývajícího se problematickou archivace a získávání dat týkajících se mj. tržních cen při obchodování s dotčeným měnovým párem) se spokojil jen s jeho písemným prohlášením, aniž navržený výslech provedl, čímž měl porušit zásadu přímosti (bezprostřednosti) řízení a dopustit se hodnocení důkazu, který neprovedl, a to v rozporu se závěry plynoucími z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , a ze dne 27. 5. 2025, sp. zn. . Tato otázka však přípustnost dovolání ve smyslu odůvodnit nemůže, neboť se míjí s řešením, na kterém odvolací soud dovoláním napadenou část svého rozhodnutí založil. Týká se totiž dokazování, které žalovaná navrhla ke svému tvrzení o naplnění důvodu, jenž byl v .8 obchodních podmínek upraven, a nemíří tak na zpochybnění závěru odvolacího soudu o neaplikovatelnosti tohoto článku, který odvolací soud přijal na základě znění a 1815 o. z. Přípustnost dovolání tudíž nelze z tohoto důvodu dovodit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. K případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by bylo možné v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, pokud by podané dovolání bylo přípustné (viz věta druhá ). Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není.

11. Žalované nadto nelze přisvědčit v názoru, že je rozsudek odvolacího soudu v napadené části pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný, neboť vyhovuje závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle kterých i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ), což v případě žalované zjevně nebyly. Povinnost soudu uvést důvody pro své rozhodnutí přitom nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument, neboť soud není povinen vypořádat každou z námitek účastníka jednotlivě, pokud proti nim v důvodech svého rozhodnutí staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná, jak se ostatně v nyní posuzovaném případě též stalo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. , a ze dne 27. 12. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , a ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. ).

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl.

13. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 9. 2026

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu