Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1867/2012

33 Cdo 1867/2012

U S N E S E N Í

IM Partners s. r. o.

1) EUROAS spol. s r. o.

se sídlem v Příbrami II, Dlouhá 141 (identifikační číslo 49827383), a

2) V. V.

, zastoupeným JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Komenského náměstí 289, o 3.497.915,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011, č.j. -286, takto :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 43.899,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jaroslavy Žákové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 9. 6. 2010, č.j. -144, kterým Okresní soud v Příbrami zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení 3.497.915,70 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalovaným; v návaznosti na věcné rozhodnutí o odvolání rozhodl krajský soud o náhradě nákladů vzniklých státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Právo žalobkyní uplatněné posoudil jako nárok na provizi ze zprostředkovatelské smlouvy podle a násl. , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), a se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že způsob, resp. výše sjednané progresivní odměny je v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Protože ujednání o progresi provize lze oddělit od ostatního obsahu zprostředkovatelské smlouvy, je absolutně neplatná jen uvedená část právního úkonu týkající se sjednání úplaty za zprostředkování při kupní ceně nad 7.527.270,- Kč ( obč. zák., obch. zák.).

Dovolání, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II bod 7 , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je ve smyslu dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a nepřihlíží.

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – vyšel z následujícího zjištění.

Žalobkyně (zprostředkovatelka) uzavřela s žalovanou 10. 8. 2006 smlouvu, jíž se zavázala vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalovaná (zájemkyně) uzavřela za sjednaných podmínek s třetí osobou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude převod označených nemovitostí (pozemků). Pro účely zprostředkování prodeje byly pozemky oceněny částkou nejméně 390,- Kč za m². Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni provizi; její výši strany sjednaly v závislosti na kupní ceně, za kterou se podaří pozemky prodat (5% z kupní ceny od 7.073.820,- Kč do 7.527.269,- Kč, 6% z kupní ceny 7.527.270,- Kč a při kupní ceně nad 7.527.270,- Kč byla provize sjednána ve výši 99% z částky, o kterou bude kupní cena přesahovat 7.527.270,- Kč, nikoliv však méně než 6% z kupní ceny 7.527.270,- Kč). Sporné mezi účastníky nebylo, že pozemky byly prodány přičiněním zprostředkovatelky za celkovou kupní cenu 11.774.100,- Kč. Druhý žalovaný, který se prohlášením ze 4. 6. 2009 zaručil za závazek první žalované, zaplatil dobrovolně z titulu provize 588.705,- Kč, tj. 5% z kupní ceny 11.774.100,- Kč; soud prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně má právo na provizi ve výši 6% z kupní ceny, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni ještě 117.741,- Kč s příslušenstvím (v tomto výroku nabyl jeho rozsudek právní moci).

Poté, co doplnil dokazování znaleckým posudkem č. 1039-31/2011 z 19. 10. 2011 znalce Ing. Jiřího Brejchy, výslechem znalce a zprávami realitních kanceláří, odvolací soud uzavřel, že progresivní odměna jako motivační prvek se v letech 2006 a 2007 používala jen asi v 10 až 15% případů. Předmět prodeje v projednávané věci nebyl neobvyklý, jednalo se o běžný obchodní případ. Rozpor s dobrými mravy shledal v tom, že vyvinutí zvýšeného úsilí zprostředkovatelky k dosažení vyšší kupní ceny, čemuž odpovídá i zájem na dosažení přiměřeně vyššího zisku prodávajícím (zájemcem), nelze při sjednané míře progrese 99% nad hranicí 7.527.270,- Kč dosáhnout. Žalobkyni, předmětem jejíž činnosti byla i činnost realitní, musela být známá korelace mezi stanovením základní ceny za m² a případně navazující progresivní odměny; pokud by nebyla sjednána progrese, tak zprostředkovatel obvykle začíná na vyšší základní ceně. Základní cena, kterou stanovila žalobkyně, byla 390,- Kč za m², přičemž ve stejné lokalitě a stejný den byl prodán pozemek po 1000,- Kč za m². Žalobkyni muselo být známo, že základní cena 390,- Kč za m² neodpovídá možnostem realitního trhu v rozhodném období, svým jednáním zvýšila odměnu pro zprostředkovatele nad obvyklou míru, která v daném čase byla dosahována realitními kancelářemi a pohybovala se v rozmezí 4% až 5%. V daném případě se ze strany žalobkyně jednalo o nepřiměřené znevýhodnění založené smlouvou. Za nemravné považoval odvolací soud zneužití určitého subjektivního momentu na straně smluvního partnera (žalovaná nebyla profesionálem na realitním trhu) k vlastnímu majetkovému prospěchu.

Závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti ujednání provize ve výši 99% z částky, o kterou kupní cena převýší 7.527.270,- Kč, pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.), je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. , rozsudek ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. ). Námitka, že strany nesjednaly konkrétní sumu představující úplatu za zprostředkování, ale dohodly se na progresivní provizi z částky překračující určitou mez, tj. z částky, která v době uzavření zprostředkovatelské smlouvy byla neznámou veličinou, neobstojí. Platnost právního úkonu (zde zprostředkovatelské smlouvy z 10. 8. 2006) z hlediska jeho souladu s dobrými mravy se posuzuje k okamžiku a podle okolností existujících v době, kdy byl učiněn; dosazení veličiny výsledné kupní ceny proto není s to neplatnost validovat, popř. ji následně založit.

Soudní praxi odpovídá i závěr dovozující neplatnost zprostředkovatelské smlouvy jen v části týkající se sjednání provize ve výši 99% z částky, o kterou bude kupní cena přesahovat 7.527.270,- Kč (§ 41 obč. zák.). K uvedené otázce, resp. k oddělitelnosti té části právního úkonu, která je neplatná, od ostatního jeho obsahu, se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/1998, rozsudek ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. , rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). V nich vyslovil právní názor, že „oddělitelnost“ části právního úkonu od ostatního jeho obsahu je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo (§ 35 obč. zák.). Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahovém nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy (v projednávaném případě dohodu žalobkyně a žalované o provizi ve výši 5% z kupní ceny od 7.073.820,- Kč do 7.527.269,- Kč a ve výši 6% z kupní ceny 7.527.270,- Kč). Neuplatní se námitka žalobkyně, že soudy měly ujednání o progresivní provizi posoudit jako neplatné jen v určité míře, např. co do 50%. Platí totiž, že ujednání úplaty za zprostředkování lze posoudit podle § 39 obč. zák. z hlediska souladu nebo rozporu dohodnuté výše s dobrými mravy toliko jako platné či neplatné, tedy bez možnosti shledat je neplatné jen v části přesahující rámec dobrých mravů.

Dovolací soud nepřihlíží nejen k výtkám zpochybňujícím skutkový stav, ale ani k okolnostem podřaditelným dovolacímu důvodu podle (srov. , část věty za středníkem, ); bezcenné jsou proto námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu a věcné nepříslušnosti.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení , 2, , , bodu 6, a , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „ “), tj. částkou 35.680,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč ( , 3 advokátního tarifu) a částka 7.619,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. října 2013

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu