Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2867/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně H. M., zemřelé 14. června 2012,proti žalované RENT & REAL Finance s. r. o., se sídlem ve Frýdku – Místku, 8. pěšího pluku 2380, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 27768783, zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem, se sídlem v Ostravě, Mariánských Horách, Sokola Tůmy 743/16, PSČ 709 00, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. , o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2013, č. j. -117, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením označeným ve výroku odmítl odvolání Mgr. M. M., syna žalobkyně, proti usnesení ze dne 5. dubna 2013, č. j. -96, jímž Okresní soud ve Frýdku – Místku zrušil svůj nepravomocný rozsudek ze dne 21. června 2012, č. j. -59, a řízení podle ustanovení , 5 (dále též jen „) zastavil, neboť dovodil, že žalobkyně zemřela, aniž tu jsou (vzhledem k výsledkům dědického řízení) její právní nástupci, s nimiž by bylo možno v řízení pokračovat. Zároveň odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech odvolacího řízení napadla žalovaná podáním označeným jako odvolání, v němž co do důvodů výslovně odkázala na ustanovení , upravující vady řízení jako jeden z odvolacích důvodů.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání žalované musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.

Usnesení, jímž krajský soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, je rozhodnutím odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 15, ročník 1998, pod číslem 102). Odvolání pak není opravným prostředkem, který by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacímu (srov. a ). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. a ) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. , věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení zastavil.

Dlužno dodat, že i kdyby bylo lze (přes uvedený jeho obsah) podání žalované posoudit jako dovolání, nezbylo by než je podle ustanovení věty první jako vadné odmítnout, neboť nesplňuje náležitosti dovolání předepsané v ustanovení , přičemž lhůta pro jejich doplnění stanovená v již marně uplynula.

O náhradě nákladů řízení o odvolání žalované Nejvyšší soud rozhodl na základě ustanovení , a věty první ; strany, která by měla vůči žalované na náhradu těchto nákladů právo, tu v souzené věci vzhledem k popsaným jejím procesním poměrům není.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2013

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu