Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4029/2017

32 Cdo 4029/2017-395

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně AB 4 B. V.,se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan 933, WTC TWr B, 1077XX, registrační číslo 34186049, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem, se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti žalovanému J. H., o zaplacení částky 49 064,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2017, č. j. -273, takto: Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2017, č. j. -273, se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud konstatoval, že mu je z úřední činnosti známo, že L. v dalších sedmi soudních řízeních zastupoval jejich účastníka, ve čtyřech případech žalovaného a ve třech případech jeho manželku D. H., a to minimálně v rozmezí tří let. Usoudil, že z časového hlediska nejde o ojedinělé či jednorázové činnosti L. a že u těchto řízení nelze dovodit jakoukoliv skutkovou souvislost, L. tak v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. , vystupuje v různých věcech opětovně a jde tedy o zastupování nepřípustné ve smyslu .

Toto usnesení napadl žalovaný opravným prostředkem označeným jako odvolání. Tento řádný opravný prostředek má za včas podaný v tříměsíční odvolací lhůtě, neboť napadené usnesení neobsahovalo poučení o odvolání, a za přípustný, poněvadž Krajský soud v Ostravě podle jeho mínění napadeným usnesením rozhodoval jako soud prvního stupně, protože nepřezkoumával již vydané rozhodnutí. Argumentuje, že České republiky vyžaduje dvoustupňové řízení, a to i tehdy, kdy by to dle zákona nebylo možné, neboť by bylo zákonné ustanovení nahrazeno textem y.

Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že rozhodoval v situaci „důkazní nejasnosti“, neboť neuvedl, v jakém postavení L. zastupoval účastníky v ostatních řízeních, a neměl vyjasněno, zda může jít o situace podřaditelné pod . Argumentuje, že L. v tomto řízení vystupuje jako jeho zmocněnec v postavení jeho zaměstnance na základě dohody o provedení práce a že zastupování zmocněncem v postavení zaměstnance nelze podřadit pod . Žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že zastoupení žalovaného zmocněncem L. v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě ve věci se připouští.

Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.

Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To oproti přesvědčení žalovaného platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by při tom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. , jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz). Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. a ) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení, protože dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení a muselo by být odmítnuto podle věty první Posuzovaný opravný prostředek žalovaného totiž nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí (srov. ), a nejde ani o žádný z případů vymezených ustanovením , které upravujepřípustnost dovolání proti některým taxativně vyjmenovaným rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným v průběhu odvolacího řízení.

O nákladech tohoto řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. 11. 2017

JUDr. Pavel Příhodapředseda senátu