Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3577/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně JUSTRINON MANAGEMENT s. r. o.,se sídlem v Praze 4, Modřany, U vlečky 1749/4, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 29216842, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému J. K., o zaplacení částky 11 091,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2017, č. j. -64, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. -58, ve výroku pod bodem I zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, č. j. -41, pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání a ve výroku pod bodem II uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2 275 Kč.

Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (druhý výrok).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný opravným prostředkem, označeným jako odvolání, v němž uvedl, že s napadeným rozhodnutím „nesouhlasí z důvodů procesního práva“.

Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném podání musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.

Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (dále též jen „“) totiž odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezujey (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. a ) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. , ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. věta první ). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).

Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání,“ které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení.

Dovolání proti tomuto rozhodnutí v jeho prvnímu výroku by bylo nepřípustné podle (ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 - srov.bod 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích tohoto ustanovení vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení. Peněžité plnění přiznané, případně nepřiznané, výrokem o nákladech řízení totiž nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy nebo z pracovněprávního vztahu, ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání směřující proti tomuto výroku by tak muselo být odmítnuto podle věty první

Dovolání proti druhému výroku napadeného rozhodnutí by pak nebylo přípustné proto, že není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, a z pozdější doby např. usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). V situaci, kdy napadeným nákladovým výrokem nebyla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení a jemu samému podle obsahu spisu náklady, které by mohly přesahovat limit stanovený v , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, v odvolacím řízení nevznikly, nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla žalovanému způsobena újma na jeho právech, která by zrušením, příp. změnou napadeného výroku mohla být odstraněna. Dovolání proti tomuto výroku by proto muselo být podle ve spojení s rovněž odmítnuto.

Výrok o nákladech řízení je ve smyslu ustanovení , a věty první odůvodněn tím, že žalovaný sice z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho odvolání muselo být zastaveno, žalobkyni však podle obsahu spisu žádné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2017

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu