Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2038/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci M. J., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, o přípustnosti převzetí dou a držení vu zdravotnické péče, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. L 1985/97, o dovolání M. J. (dále jen „umístěný“) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2013, č.j. , takto:

I. Dovolání umístěného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 16. (správně 18.) prosince 1997, čj. L 1985/97-3, zahájil řízení o přípustnosti převzetí M. J. do ústavní zdravotnické péče a pro toto řízení mu ustanovil opatrovníka J. W., tajemnici Okresního soudu Opava.

Poté usnesením ze dne 18. prosince 1997, č.j. L 1985/97-4, vyslovil ve smyslu (dále jen „“) že převzetí M. J. dou zdravotnické péče je zákonné. Soud prvního stupně v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí uvedl, že podle výpovědi MUDr. T. bylo zjištěné, že umístěný je pod vlivem choroby nebezpečný sobě i okolí, proto je nutné přeléčení v délce 2 až 3 měsíců.

Usnesením ze dne 19. února 1998, č.j. L 1985/97-8, soud prvního stupně řízení o přípustnosti převzetí – dalšího držení vu zdravotnické péče zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak po té, co bylo zjištěno ze zprávy Psychiatrické léčebny v Opavě, že byl umístěný dne 18. února 1998 propuštěn.

K odvolání umístěného proti usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 18. prosince 1997, č.j. L 1985/97-3, a č.j. L 1985/97-4, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. února 2013, č.j. a č.j. -25, odvolací řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že propuštěním umístěného zu odpadl předmět řízení o přípustnosti převzetí a dalšího držení vu zdravotnické péče, a proto, aniž by se zabýval věcnými argumenty odvolatele, odvolací řízení zastavil.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno zástupci umístěného dne 17. dubna 2013 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal umístěný dne 11. června 2013 dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a uvádí k tomu ustanovení (dále jen „ “) platného do 31. prosince 2012. Dále namítá, že přichází v úvahu i aplikace ustanovení ve stejném znění. Dovolatel navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 a nejprve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení dovolání podle téhož zákona není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

Ustanovení stanoví, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

Podle ustanovení věty první dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě () odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Protože v dané věci odvolací soud napadeným usnesením zastavil dovolací řízení, dopadá na něj ustanovení stanovící okruh rozhodnutí, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost. Předmětné dovolání tak bylo odmítnuto jako nepřípustné.

U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení věta druhá

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. října 2013

JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu