Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 207/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti společnosti SPOLANA a. s., se sídlem v Neratovicích, ul. Práce 657, PSČ 277 11, identifikační číslo osoby 45147787, zastoupené Mgr. Emilem Holubem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2010, č. j. -113, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 28. ledna 2010, č. j. -61, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení mimořádné valné hromady společnosti SPOLANA a. s., identifikační číslo osoby 45147787 (dále jen „společnost“), konané dne 4. listopadu 2008, jímž bylo rozhodnuto o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře podle ustanovení a násl. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák“).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal.

Otázku délky lhůty pro svolání valné hromady posoudily soudy nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 9, ročník 2008, pod číslem 131, či usnesení ze dne 25. března 2008, sp. zn. , ze dne 9. března 2009, sp. zn. , ze dne 29. září 2009, sp. zn. , ze dne 21. října 2009, sp. zn. , ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. anebo ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále uvedená, na webových stránkách Nejvyššího soudu); její zodpovězení tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani argumentace dovolatele názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu ze dne 21. března 2011, sp. zn. , neboť jde o výklad podústavního práva (srov. důvody nálezu pléna ze dne 27. března 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 257/2008 Sb., odstavec 82), který Ústavní soud opakovaně shledal ústavně konformním (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. září 2010, sp. zn. či ze dne 14. června 2012, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Ostatně závěry nálezu sp. zn. byly překonány stanoviskem Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. .

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z otázky, zda je „porušení § 56a obch. zák. spočívající v tom, že hlavní akcionář zneužije svého postavení ve společnosti a vahou svých hlasů stanoví autoritativně výši protiplnění, která je zjevně nepřiměřená“, důvodem pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady. Již z formulace této otázky, jakož i z jejího následného rozvedení je zcela zjevné, že zneužití má spočívat ve schválení výše protiplnění, jež je, podle dovolatele, nepřiměřené. Avšak posouzení přiměřenosti výše protiplnění nemůže mít žádný význam pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané podle ustanovení § 183i a násl. obch. zák. (§ 183k odst. 5 obch. zák.; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. , ze dne 27. října 2011, sp. zn. či ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. ).

Nemůže-li se řešení této otázky projevit v poměrech dovolatele (tj. nemůže-li zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu), nelze pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V souvislosti s uvedenou námitkou Nejvyšší soud nad rámec uvedeného poukazuje na závěry, jež k zákazu zneužití většiny (upravenému v ustanovení § 56a obch. zák.) ve vztahu k institutu nuceného výkupu účastnických cenných papírů formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb. (viz odst. 52, 56 a 74 odůvodnění).

Konečně v usnesení ze dne 22. května 2012, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že nezpůsobuje-li neplatnost usnesení valné hromady dokonce ani nesprávně stanovená výše protiplnění (§ 183k odst. 4 a 5 obch. zák.), nemůže ji způsobit ani to, že výše protiplnění nebyla stanoveným způsobem zpřístupněna (§ 183j odst. 3 obch. zák.). Uvedené závěry pak plně dopadají i na případné nedostatečné zodpovězení dotazů akcionářů týkajících se přiměřenosti navrhovaného protiplnění. Nejde totiž o vysvětlení potřebná pro posouzení předmětu jednání valné hromady, rozhodující o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře podle ustanovení § 183i a násl. obch. zák. (§ 180 odst. 1 obch. zák.); mají-li akcionáři za to, že navrhované protiplnění není přiměřené, mohou se domáhat jeho přezkoumání v souladu s ustanovením § 183k obch. zák. Uvedené závěry plynou z právní úpravy vytěsnění menšinových akcionářů (srov. zejm. § 183k odst. 4 a 5 obch. zák.), jakož i z výše citované ustálené judikatury; důvod připouštět dovolání k jejich formulování proto Nejvyšší soud nevidí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení věty první by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle a nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle věty první části věty za středníkem

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 3 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 273,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži navrhovatele celkem 1.573,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 26. června 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu