Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2710/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 13. června 2006, č. j. -70, Krajský soud v Č. B. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S. & B. a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 12. září 2005, jímž bylo rozhodnuto o změně sídla společnosti (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vyšel ze skutkových zjištění, podle nichž se dne 12. září 2005 konala mimořádná valná hromada společnosti, svolaná pozvánkou uveřejněnou v H. n. dne 26. srpna 2005, která rozhodla o změně stanov společnosti v části určení sídla. V pozvánce na valnou hromadu bylo uvedeno, že podstatou změny stanov je změna sídla společnosti s tím, že návrh změny stanov je akcionářům k nahlédnutí v sídle společnosti. Uzavřel, že pozvánka byla uveřejněna v zákonné lhůtě 15 dnů před konáním valné hromady, její obsah vyhovoval požadavkům ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a napadeným usnesením nebyla poskytnuta výhoda hlavnímu akcionáři společnosti, pročež na něj nedopadal zákaz výkonu hlasovacích práv podle obch. zák.

Rozsudkem ze dne 6. února 2007, č. j. -100, potvrdil Vrchní soud v P. rozhodnutí soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že pozvánka na mimořádnou valnou hromadu, svolanou k žádosti hlavního akcionáře, byla uveřejněna v souladu s ustanovením § 181 odst. 2 obch. zák. ve lhůtě 15 dnů. Dovodil, že podle citovaného ustanovení, přestože je koncipováno především na ochranu minoritních akcionářů, může postupovat i akcionář majoritní, neboť „zákon neuvádí žádnou horní hranici počtu akcií, s nímž lze žádat o svolání mimořádné valné hromady“. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého nebyla napadeným usnesením valné hromady poskytnuta hlavnímu akcionáři výhoda, a proto „nejde o záležitost, o níž by hlavní akcionář podle § 186c odst. 2 písm. c) obch. zák. nehlasoval“. Konečně neshledal usnesení valné hromady o změně sídla ani rozporným s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v P. zrušil.

Odvolacímu soudu vytýká, že „nezkoumal otázku respektování dobrých mravů“ a pro posouzení souladnosti napadeného usnesení s dobrými mravy neaplikoval analogicky ustanovení § 266 odst. 3 obch. zák. Učinil-li by tak, musel by z následného jednání společnosti a hlavního akcionáře dovodit, že účelem změny sídla bylo „dosažení squeeze outu“. V této souvislosti poukazuje na „sled událostí“, kdy 29. července 2005 rozhodla mimořádná valná hromada o vytěsnění menšinových akcionářů, poté měl Městský soud v P. odmítnout návrh na zápis usnesení této valné hromady (dovolatel neuvádí, z jakého důvodu), následně 12. září 2005 rozhodla valná hromada napadeným usnesením o přenesení sídla do obvodu jiného rejstříkového soudu, Krajský soud v Č. B. dne 8. listopadu 2005 zapsal do obchodního rejstříku přechod vlastnického práva k akciím ostatních akcionářů na hlavního akcionáře a následně bylo sídlo společnosti opět přeneseno zpět na původní adresu.

Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je na délku lhůty pro uveřejnění oznámení o konání valné hromady, svolané na žádost majoritního akcionáře, nutné aplikovat ustanovení obch. zák. Poukazuje na bod 201 důvodové zprávy k , stejně jako na názory právní doktríny, podle nichž je účelem obch. zák. ochrana práv menšinových akcionářů, a dovozuje, že podle citovaného ustanovení nemůže postupovat majoritní akcionář.

Konečně namítá, že přenesením sídla do obvodu Krajského soudu v Č. B. byla hlavnímu akcionáři poskytnuta výhoda, spočívající v příznivějším posouzení jeho „žádosti o zápis práva výkupu do obchodního rejstříku“. Proto nebyl hlavní akcionář oprávněn podle § 186c odst. 2 písm. c) obch. zák. vykonávat hlasovací práva a bez jeho hlasů by ke schválení usnesení o změně sídla nedošlo.

Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. O takové rozhodnutí jde tehdy, jestliže řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). V rozhodnutí řešená právní otázka musí mít zásadní význam nejen pro rozhodnutí dané věci, ale taktéž z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (tj. musí mít potřebný judikatorní přesah).

Posouzení otázky, zda napadené usnesení valné hromady není vzhledem ke konkrétním okolnostem jeho přijetí v rozporu s dobrými mravy, rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným nečiní, neboť je odvislé právě od konkrétních skutkových okolností projednávané věci, má význam pouze pro ni a postrádá tak judikatorní přesah. Závěr odvolacího soudu, podle něhož napadené usnesení valné hromady rozporné s dobrými mravy není, neboť úvaha, jíž navrhovatel svůj názor o rozporu usnesení s dobrými mravy odůvodňoval (totiž že mělo umožnit hlavnímu akcionáři zápis usnesení o vytěsnění menšinových akcionářů do obchodního rejstříku u rejstříkového soudu, který jej posoudí „příznivěji“ než Městský soud v P.), nepřípustně předjímá případné rozhodnutí Městského soudu v P. jako soudu rejstříkového, pak Nejvyšší soud neshledal ani rozporným s hmotným právem.

Ze shodných důvodů nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ani jeho závěr, podle kterého nedopadal na hlavního akcionáře společnosti zákaz výkonu hlasovacích práv formulovaný v ustanovení § 186c odst. 2 písm. c) obch. zák.

Konečně otázkou, zda podle ustanovení § 181 obch. zák. může žádat o svolání valné hromady k projednání navržených záležitostí i většinový akcionář, se Nejvyšší soud již zabýval v rozhodnutí ze dne 25. března 2008, sp. zn. , v němž uzavřel, že citované ustanovení neváže právo domáhat se svolání valné hromady na postavení menšinového akcionáře, nýbrž jen a pouze na dosažení hranice podílu na základním kapitálu ve výši 3 %, resp. 5 %. Z práva dožadovat se svolání valné hromady podle ustanovení § 181 obch. zák. proto není vyloučen ani většinový akcionář. Lhůta pro uveřejnění pozvánky na valnou hromadu stanovená v § 184 odst. 4 obch. zák. se i v případě mimořádné valné hromady svolané k žádosti většinového akcionáře zkracuje podle § 181 odst. 2 obch. zák. – jak správně uzavřel odvolací soud – na 15 dnů.

Jelikož dovolání není podle (ani podle jiného ustanovení ) přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení věty první, , a přiznal společnosti náhradu nákladů řízení, sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč ( , , ve spojení s a ), paušální náhrady za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč ( ) a náhrady za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 769,50 Kč ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 25. března 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu