Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Cdo 867/2012

31 Cdo 867/2012

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,

identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému

Mgr. M. S.

pro peněžité plnění přikázáním pohledávky z účtu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2008, č. j. - 81, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2008, č. j. - 81,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 7. 2. 2008, č. j. - 68, částečně zastavil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtů povinného, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 19. 3. 2007, č. j. - 4, ohledně částky 52.314,- Kč (výrok I), a to podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), co do částky 152.275,- Kč návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně odůvodnil výrok II citovaného usnesení tím, že výkon rozhodnutí pro tutéž pohledávku byl u tohoto soudu již dříve nařízen usnesením ze dne 26. 9. 2001, č. j. - 4, a na návrh oprávněné zastaven usnesením ze dne 25. 10. 2002, č. j. - 17, které nabylo právní moci dne 21. 11. 2002 (toto řízení trvalo 426 dní), že po skončení tohoto řízení pokračoval běh promlčecí doby, přičemž její konec připadl na 1. 9. 2007 (promlčecí doba se prodloužila o 426 dní), že další návrh na výkon rozhodnutí byl podán dne 14. 3. 2007, a proto nemohlo dojít k promlčení práva pohledávku vymáhat, jak povinný namítl v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Závěr o tom, že po dobu předcházejícího vykonávacího řízení došlo ke stavení promlčecí doby, soud prvního stupně odůvodnil (ve spojení s ) , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále též jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2008 ( ); použití obecné úpravy obsažené v až 114 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) vyloučil.

K odvolání povinného krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil

tak, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtů povinného, nařízený usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 3. 2007, č. j. - 4, ohledně částky 152.275,- Kč zastavil, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka podle platebního výměru oprávněné ze dne 11. 6. 2001, č. 2140101188, byla ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí promlčena. Uvedl, že „pohledávka byla přiznána“ podle , ve znění účinném do 31. 12. 2007 který je předpisem speciálním, a proto je vyloučeno (jak již dovodil soud prvního stupně) použití obecné úpravy promlčení, obsažené v . Jestliže exekuční titul, na základě něhož oprávněná vymáhá penále za opožděné platby pojistného, nabyl právní moci dne 2. 7. 2001, pak se právo vymáhat plnění podle promlčelo dnem 2. 7. 2006. Bylo-li řízení o výkon rozhodnutí zahájeno dne 14. 3. 2007 a vznesl-li povinný námitku promlčení vymáhané pohledávky, je třeba výkon pro nepřípustnost podle zastavit. Okolnost, že oprávněná vedla předtím po určitou dobu neúspěšně řízení o výkon rozhodnutí (které bylo posléze zastaveno), je z hlediska uvedeného závěru bez významu; byla-li námitka promlčení vznesena, pak po uplynutí pěti let od právní moci vykonávaného rozhodnutí již pojistné s úspěchem vymáhat nelze.

„Jen nad rámec uvedeného závěru“

považoval krajský soud „za správné“ uvést, že i v případě aplikace obecného předpisu, tj. , by musel být výkon rozhodnutí zastaven, „neboť postup oprávněné při vymáhání její pohledávky nelze považovat za řádné pokračování v zahájeném řízení ( obč. zák.). Bylo-li předchozí řízení o výkon rozhodnutí pro pohledávku oprávněné pravomocně skončeno dne 21. 11. 2002, potom nelze návrh na pokračování výkonu rozhodnutí ze dne 14. 3. 2007 (tj. podaný po více než čtyřech letech od skončení předchozího vykonávacího řízení) považovat za splnění předpokladu pro stavení běhu promlčecí doby. I ve vykonávacím řízení je třeba řádně pokračovat. Pokud si tak oprávněná nepočínala, nemohlo dojít k tomu, že promlčecí doba po dobu předchozího vykonávacího řízení neběžela, jestliže by věc byla posouzena podle ustanovení “.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z Především nesouhlasí s jeho závěrem, že „promlčení pohledávek na pojistné na veřejné zdravotní pojištění upravuje pouze (který je předpisem zvláštním)“, a že tato „úprava vylučuje úpravu obsaženou v “. Namítá, že „záměrem tohoto zákona není komplexní úprava promlčení nároků zdravotních pojišťoven“, že určuje pouze délku promlčecí doby „nároku, nikoliv její průběh“, což ovšem „neznamená vyloučení použití dalších ustanovení upravujících průběh a skončení promlčecí doby“ a že citovaný zákon „neobsahuje žádné jiné ustanovení, které by použití úpravy v vylučovalo“.

Oprávněná nesouhlasí ani s názorem

odvolacího soudu, že „řádně nepokračovala v zahájeném řízení ve smyslu § 112 obč. zák. a že tedy promlčecí doba běžela i po dobu předcházejícího vykonávacího řízení“, které muselo být pro jeho bezvýslednost zastaveno. V tomto ohledu uvedla, že následně zjišťovala další možné způsoby uspokojení své pohledávky, dospěla však k závěru, že jedinou možností, jak ji alespoň zajistit, je podání návrhu na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného. Dále namítá, že podala-li dne 21. 9. 2001 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, neběžela promlčecí doba po dobu tohoto řízení, které bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , tj. po dobu 426 dnů. Teprve po jeho skončení pokračoval běh promlčecí doby, jež uplynula teprve dne 3. 9. 2007, avšak návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podala již dne 14. 3. 2007, tedy v promlčecí době. Námitku promlčení proto považuje za bezdůvodnou.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Tříčlenný senát č. 20 Cdo, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, se hodlal odchýlit od právního názoru uvedeného v jeho usnesení ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , které je stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu. V něm uzavřel, že vznese-li povinný námitku promlčení vymáhané pohledávky, je z hlediska § 112 obč. zák. třeba zkoumat nejen to, zda oprávněný řádně pokračoval v předchozím vykonávacím řízení (s čímž senát 20 Cdo souhlasí i v této věci), ale též to, zda po jeho skončení podal v přiměřené lhůtě návrh na uspokojení stejné pohledávky v jiném vykonávacím (exekučním) řízení; dále dovodil, že nepokračuje-li oprávněný řádně v zahájeném řízení u soudu (nebo jiného orgánu), skončí promlčecí doba bez ohledu na to, že právo již bylo uplatněno (promlčení v těchto případech tedy běží i po dobu řízení). V citovaném rozhodnutí dovolací soud též odkázal na závěr vyslovený v rozsudku Nejvyšší soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2009“), podle nějž „poškozený v zahájeném řízení řádně pokračuje (§ 261 odst. 3 zák. práce) také tehdy, jestliže po skončení jiného (např. trestního) řízení v přiměřené lhůtě podá návrh (žalobu) na uspokojení stejného nároku v občanském soudním řízení“, a že „posouzení, zda bylo takto pokračováno v přiměřené lhůtě, bude vždy odvislé od konkrétních okolností případu“. Senát č. 20 proto rozhodl o postoupení věci podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s ustanoveními a uvedeného zákona.

Při projednání dovolání a rozhodnutí o něm dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastnicí řízení, za niž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním, dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ve spojení s , odst. 2 , je důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci ve smyslu je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle odst. l písm. h) výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně (odstavec 4).Nesprávnost usnesení odvolacího soudu je v dovolání vyvozována především z jeho primárního závěru, že vymáhaná pohledávka podle exekučního titulu (platebního výměru oprávněné ze dne 11. 6. 2001, č. 2140101188, vydaného podle , pravomocného dne 2. 7. 2001), byla ke dni podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, tj. ke dni 14. 3. 2007, promlčena, jelikož pětiletá promlčecí doba podle tohoto zákona uplynula dne 2. 7. 2006, přičemž použití obecné úpravy promlčení obsažené v , konkrétně jeho , je vyloučeno.Podle , ve znění pro věc rozhodném, právo vymáhat pojistné se promlčuje za pět let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.Podle obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.Nejvyšší soud se otázkou výkladu promlčení práva vymáhat pojistné podle , v rozhodném znění, ve vztahu k úpravě promlčení v již zabýval a dospěl k závěru, že při absenci bližší úpravy promlčení v tomto ustanovení je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle až 114 obč. zák. jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení, což platí i ohledně běhu promlčecí doby. Proto je v takovém případě třeba vycházet z věty druhé obč. zák. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. , či usnesení ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. odvolacího soudu, že v souzené věci nelze aplikovat obecnou úpravu promlčení, konkrétně obč. zák., že vymáhaná pohledávka je promlčena podle , ve znění účinném do 31. 12. 2007, a že z tohoto důvodu je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle , je tak nesprávný.Krajský soud dále již jen jako obiter dictum připojil úvahu o tom, že i v případě aplikace obecného předpisu, tj. (konkrétně jeho ), by musel být výkon rozhodnutí zastaven; bylo-li totiž předchozí řízení o výkon rozhodnutí pravomocně skončeno dne 21. 11. 2002, nelze návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 14. 3. 2007 (tj. podaný po více než čtyřech letech od skončení předchozího vykonávacího řízení) považovat „za splnění předpokladu pro stavení běhu promlčecí lhůty“, jelikož i ve vykonávacím řízení je třeba řádně pokračovat.K tomu lze uvést, že pokračovala-li oprávněná řádně v předchozím vykonávacím řízení ve smyslu obč. zák., zahájila řízení 14. 3. 2007 před uplynutím promlčecí doby ( , v rozhodném znění). Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné a protože dovolací důvod podle byl naplněn, Nejvyšší soud je, aniž nařídil jednání ( věta první ), podle část věty za středníkem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o náhradě nákladů původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 7. 2013

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu