Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1022/2017

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

J. Š.

, zastoupenému JUDr. Mgr. Vladimírem Severinem, advokátem, sídlem Poličská 149, 539 01 Hlinsko,

pro 76 089,- Kč s příslušenstvím

, vedené u soudního exekutora JUDr. Ladislava Navrátila, Exekutorský úřad Pardubice, pod sp. zn. 052 EX 1267/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 1. 2016, č. j. -139, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í (s t r u č n é d l e u s t a n o v e n í o d s t. 3 ) :

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil napadeným rozhodnutím, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2016, č. j. -144, usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 11. 2015, č. j. -125, kterým zamítl návrh povinného na zastavení exekuce; odvolací soud dospěl k závěru, že provedení exekuce překážka věci rozsouzené nebrání, pakliže dřívější výkon rozhodnutí, vedený nadto způsobem odlišným, byl pravomocně zastaven.

Ve včasném dovolání, které posléze doplnil soudem ustanovený advokát, JUDr. Mgr. Vladimír Severin, povinný namítá, že právo vymáhat pojistné na základě platebních výměrů VZP ČR č. 4240800461 a č. 2140800460, pravomocných ke dni 19. 1. 2009, je promlčeno, neboť exekuční příkazy č. j. 052 EX 1267/2014-35 a č. j. 052 EX 1267/2014-82 soudní exekutor vydal až dne 30. 7. 2014, tj. po uplynutí pětileté lhůty podle ustanovení , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění účinném do 30. 11. 2011. Oba soudy nadto nesprávně aplikovaly ustanovení , , neboť jeho účinky je možno vztáhnout pouze k „pohledávkám přiznaným soudním rozhodnutím, popř. k pohledávkám uvedeným v ustanovení “, a nikoli k pohledávkám vyplývajícím z platebních výměrů VZP ČR; běh promlčecí lhůty se tudíž po dobu předchozího vykonávacího řízení nestavil.

Oprávněná se vyjádřila k původnímu dovolání, podaného dovolatelem bez právního zastoupení, odkázala v něm na svá dřívější písemná podání, a navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 ), dále jen „“, jestliže napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 1. 2016, a odmítl je podle ustanovení , neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení , jestliže – mimo jiné, resp. zde především – neobsahuje údaj o tom,

v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Z ustanovení se totiž podává, že v dovolání musí být uvedeno – krom obecných náležitostí (), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel

spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání

(§ 237 až 238a)

.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, judikoval, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pak z dovolání musí být nejen zjevné, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit, nýbrž musí být rovněž identifikováno, od

které

ustálené rozhodovací praxe se tak mělo stát.

Řečené je podstatné

právě

v nyní posuzovaném případě.

Dovolatel totiž takovou judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl soud odvolací při svém rozhodování odchýlit, nikterak nespecifikoval, a dovolání tudíž nelze považovat za projednatelné vzhledem k těm procesním nárokům, na nichž právní úprava dovolání, ustavená , spočívá coby koncepčně zásadních, což se zjevuje v tom, že s jejich nerespektováním spojuje nedostatek náležitostí dovolání v takové míře, že je fixuje jako podání vadné, a po uplynutí stanovené doby coby vadné neodstranitelně ( ).

Nad tento rozhodný rámec stojí za to poznamenat, že povinný v dovolání vznáší námitku promlčení práva vymáhat pojistné (s níž se již vypořádal soud prvního stupně), která však nebyla učiněna předmětem přezkumu v řízení před soudem odvolacím, v důsledku čehož jím vydané rozhodnutí – vzdor ustanovení – na jejím posouzení nespočívá.

Stejně tak a jen na vysvětlenou dovolateli – co do jeho námitky ohledně nesprávné aplikace ustanovení obč. zák. – postačí poukázat na usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při absenci bližší úpravy promlčení v ustanovení , je třeba obsah tohoto pojmu vykládat analogicky podle ustanovení až 114 obč. zák. jakožto obecného předpisu upravujícího institut promlčení, což platí i ohledně běhu promlčecí doby; proto je v takovém případě třeba vycházet z věty druhé obč. zák. Dovolatelův názor, že výsledek řízení o zastavení exekuce je v kolizi s rozhodovací praxí dovolacího soudu je proto mylný.

Ostatně o promlčení práva exekvovat pohledávku vyplývající z platebních výměrů VZP ČR – pravomocných ke dni 19. 1. 2009 – nemůže být za daných skutkových okolností řeč, pakliže návrh na nařízení výkonu rozhodnutí oprávněný podal dne 20. 1. 2010 (č. l. 1), čímž nepochybně dostál své povinnosti pravomocně přiznané právo u soudu uplatnit v pětileté promlčecí lhůtě od právní moci platebního výměru; samotný okamžik vydání exekučních příkazů není z pohledu ustanovení , ve znění rozhodném, významný.

Jelikož – jak bylo shora konstatováno – má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243c odst. 1 odmítl.

Učinil tak rozhodnutím předsedy senátu podle ustanovení , a jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. března 2017JUDr. Vladimír Kůrkapředseda senátu