Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 414/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelky E. N., zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, PSČ 186 00, za účasti 1/ Lidového bytového družstva Vyšehrad I., se sídlem v Praze 4, 5. května 58/856, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 64947408, zastoupeného Mgr. Gabrielou Otras Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, PSČ 110 00, a 2/ J. N. zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Habětínem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Výhledské náměstí 1016, PSČ 165 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. -116, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. září 2010, č. j. -84, kterým tento soud zamítl návrh na určení, že navrhovatelka a Jaroslav Novák jsou společnými členy Lidového bytového družstva Vyšehrad I. (dále jen „družstvo“), in eventum na určení, že J. N. je členem družstva (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění dovolání neshledal.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na (právním) závěru, podle něhož rozhodnutí Obvodního národního výboru v Praze 4 ze dne 8. prosince 1987, kterým bylo Jaroslavu Novákovi s rodinou do doby přidělení podnikového bytu poskytnuto přístřeší v bytě č. 13 ve druhém patře domu v Praze 4 – Nuslích, na ulici 5. května 58/856, patřícímu Lidovému bytovému družstvu Praha, nepředstavuje právní důvod nabytí členství v družstvu.

Tento závěr ovšem dovolatelka nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá otázka, zda dohoda o vypořádání majetku podle , o vlastnictví bytů (dále též jen „dohoda o vypořádání majetku“ a „zákon o vlastnictví bytů“), uzavřená dne 29. října 1996 mezi Lidovým bytovým družstvem Praha 4 (právním nástupcem Lidového bytového družstva Praha) a družstvem, je „důkazem“ o členství v bytovém družstvu.

Je tomu tak proto, že závěr, podle něhož samotná dohoda o vypořádání majetku podle § 29 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, uzavřená při vyčlenění části družstva mezi dosavadním a novým družstvem, není právní skutečností způsobilou založit členství v družstvu, se jednoznačně podává z právní úpravy a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , ze dne 30. května 2006, sp. zn. , či ze dne 24. května 2007, sp. zn. , jež jsou, stejně jako další uváděná rozhodnutí, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Námitky dovolatelky proti hodnocení dohody o vypořádání majetku jako nezpůsobilé založit dobrou víru dovolatelky a J. N., na jejímž základě by bylo možné vydržet členský podíl v družstvu, pak jsou polemikou s hodnocením důkazů učiněným soudy nižších stupňů. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. ).

Odvolací soud přitom dohodu o vypořádání majetku takto hodnotil ve světle skutkových závěrů, podle kterých bylo manželům Novákovým zřejmé, že družstevní byt jim byl přidělen toliko jako přístřeší, o svá (údajná) členská práva nehlásili, nezajímali se o činnost družstva, neúčastnili se členských schůzí, ani se nedomáhali, aby jim družstvo oznamovalo termíny jejich konání, a sama dovolatelka s družstvem uzavírala nájemní smlouvy na dobu určitou (na dobu jednoho roku), což neodpovídá postavení člena bytového družstva.

Dovolatelka tak ve své argumentaci ohledně vydržení členského podílu v družstvu vychází zjevně z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu. U dovolání přípustného podle však dovolací důvod obsažený v k dispozici nemá (srov. dikci posledně označeného ustanovení). Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů takovým dovoláním nemůže být zpochybněn.

Řešení otázky, zda může být předmětem dohody o vypořádání majetku přechod členství člena družstva, který byl ke dni vyčlenění prokazatelně dlouhodobým oprávněným uživatelem bytu v domě „cca 20 let na základě jiného právního důvodu než nájmu bytu“, se nemůže (bez ohledu na to, zda se právo na přístřeší k 1. lednu 1992 transformovalo na nájem bytu, či nikoli) projevit v poměrech dovolatelky, tj. nemůže zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jejího návrhu. V řízení nebylo zjištěno, že by ona nebo Jaroslav Novák byli členy družstva, a odvolací soud tak na posouzení posledně uvedené otázky své rozhodnutí nezaložil. Proto nelze ani pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky odmítl a účastníkům řízení podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2013

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu