Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
882DAD1BB06140A7C1257B90002F0A6F.html
HTML · 13.89 KB
No categories available
29 Cdo 4043/2011
U S N E S E N Í
Ing. L. L.
CI Naše Optika s. r. o. „v likvidaci“
, se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, PSČ 252 41, identifikační číslo osoby 28486315, zastoupené JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jirchářích 148/4, PSČ 110 00, o vydání části podniku, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 18 C 233/2010 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. července 2011, č. j. 21 Co 184/2011 -280, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.573,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Praze rozsudek ze dne 25. února 2011, č. j. 18 C 233/2010 -217, kterým Okresní soud Praha – západ zamítl žalobu o vydání části podniku a rozhodl o nákladech soudního řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), namítaje, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ) a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ ani b/ o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. , neboť právní otázku, v jejímž posouzení spatřuje dovolatel zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které soud sice k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007 , uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 32 Cdo 3932/2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 Cdo 4104/2011 , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 , § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. jako nepřípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 , uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 3 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 1.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 273,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 1.573,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Petr Š u k předseda senátu