Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4104/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Bytového družstva Sadová 553, identifikační číslo osoby 27 78 32 78, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 937/26, PSČ 728 84, proti žalované PST CLC, a. s., se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Nádražní 969/112, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25 39 72 49, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, o určení věřitele pohledávky a o zaplacení částky 3,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2011, č. j. -233, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. února 2011, č. j. -233, k odvolání žalobce (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 21. ledna 2010, č. j. -143, ve výrocích ve věci samé, jimiž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se původní žalobce (Ing. Z. T.) domáhal vůči žalované zaplacení částky 3,000.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 30. března 2000 do zaplacení a určení, že pohledávka uplatněná v řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . Z. S., správcem konkursní podstaty úpadce AIR OSTRAVA spol. s r. o., proti žalované ve výši 3,000.000,- Kč s příslušenstvím (dále jen „sporná pohledávka“), přísluší po právu žalobci.

Odvolací soud – cituje ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) a ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“) − uzavřel, že se původní žalobce (ani nynější žalobce) nestal věřitelem sporné pohledávky proto, že JUDr. Z. S. tuto pohledávku zpeněžil prodejem mimo dražbu (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. ledna 2002, podle níž se věřitelem měla stát společnost CREDIT KORONA, a. s.) bez souhlasu konkursního soudu, pročež je smlouva o postoupení pohledávky absolutně neplatná. Nestala-li se společnost věřitelkou sporné pohledávky, nestali se jejími věřiteli ani její „nástupci“ dle následně uzavíraných postupních smluv.

„Ve vztahu k určovacímu výroku“ dále odvolací soud zdůraznil, že naléhavý právní zájem „na vyhovění této části žaloby“ pominul právní moci usnesení, kterým bylo řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. zastaveno, když tímto okamžikem se žalobce stal jediným subjektem, který tvrdil existenci předmětné pohledávky vůči žalované; určovací výrok k této okolnosti je nadbytečný vzhledem k neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení [ , – dále jen „“].

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že závěr, podle něhož souhlas konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek podstaty prodejem mimo dražbu ( ), není odkládací podmínkou ve smyslu ustanovení obč. zák., nýbrž předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty majetek podstaty uvedeným způsobem zpeněží, a jeho absence má za následek absolutní neplatnost takového právního úkonu ( obč. zák.), Nejvyšší soud formuloval – jak správně uvedl i odvolací soud – již v rozsudku ze dne 14. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Argumentace dovolatele, podle které se označené rozhodnutí nemůže vztahovat na zpeněžení pohledávky, jelikož pohledávku nelze převádět prodejem (a to ani prodejem mimo dražbu, ani prodejem v dražbě), nýbrž smlouvou o postoupení pohledávek, je přitom neakceptovatelná již proto, že z ustanovení a 2 plyne bez jakýchkoli pochybností opak (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. a ze dne 15. června 2010, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , podle něhož nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže příslušná zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti).

Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatele, podle nichž „v prvostupňovém řízení nebyla otázka existence či neexistence souhlasu konkursního soudu s převodem pohledávek mimo dražbu uplatněná žádným z účastníků řízení, nebyla předmětem tvrzení ani dokazování a jakožto novota neměla být předmětem projednání v odvolacím řízení“. Jednak dovolatel zmíněnou námitkou [podřaditelnou dovolacímu důvodu podle ustanovení ] neotvírá žádnou otázku zásadního právního významu, jednak skutečnost ohledně absence souhlasu konkursního soudu k prodeji pohledávky mimo dražbu (jak správně zdůraznil i odvolací soud) vyplývala z obsahu spisu (o nepřípustnou novotu, ať již posuzováno z hlediska koncentrace řízení nebo z hlediska neúplné apelace, evidentně nešlo).

Konečně závěr, podle něhož k absolutní neplatnosti právního úkonu soud přihlíží z úřední povinnosti, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví, je v judikatuře konstantně zastáván (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2004, sp. zn. a ze dne 29. října 2008, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 23/2005 a 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i ze dne 24. října 2012, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , , a činí 10.000,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty činí 12.463,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. února 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu