Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 666/2012

29

Cdo 666/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně K O K A M, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Kocbeřích 194, PSČ 544 64, identifikační číslo osoby 46 50 64 46, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem ve Hradci Králové, Velké Náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) Mgr. L. K., zastoupené JUDr. Romanem Rožnovským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové 4, Pardubická 298, PSČ 500 04 a 2) AGROPLAST a. s., se sídlem v Liberci 6, Kunratická 1100, PSČ 460 05, identifikační číslo osoby 00 52 59 61, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Liberci, Jánská 864/4, PSČ 460 07, o popření pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2011, č. j. -335, takto: I. Dovolání seodmítá.II. Ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.III. Druhá žalovaná jepovinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.085,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í :

Odkazuje na ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a na skutková zjištění plynoucí z „přihlášky pohledávky ve spojení s exekutorským zápisem ze dne 22. května 2006“ (dále jen „exekutorský zápis“), jakož i ze smlouvy o převodu těžby ze dne 15. července 2000 a ze smlouvy o smlouvě budoucí o převodu práva těžby ze dne 22. května 2006, odvolací soud uzavřel, že úpadkyně „nabyla právo těžby bezplatně a druhé žalované pohledávka z titulu neuhrazené ceny za převod práva těžby (rozuměj pohledávka specifikovaná v exekutorském zápisu) nevznikla. Přitom pohledávku ze smlouvy o smlouvě budoucí, tj. pohledávku ve výši 1,500.000,- Kč, kterou se úpadkyně zavázala druhé žalované zaplatit pro případ, že by právo těžby po skončení nájemních smluv na druhou žalovanou nepřevedla, druhá žalovaná do konkursního řízení nepřihlásila.

Konečně poukázal na skutečnost, že druhá žalovaná sama podáním ze dne 10. června 2010 soudu oznámila, že pohledávka, která je předmětem řízení, byla v rozsahu částky 1,309.060,80 Kč uhrazena K. H. a v tomto rozsahu zanikla.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), spatřujíc zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v řešení otázek, zda:

1) Lze převézt báňská práva úplatně či neúplatně?

2) Lze vydat opačné soudní rozhodnutí, jež popírá již tři soudní rozhodnutí „s nabytím právní moci“?

Dovolatelka popisuje skutkový stav věci a zdůrazňuje, že „písemná smlouva o převodu báňských práv může být obsahově úplatný či neúplatný převod, a to v závislosti promítnutí skutečné ceny otvírek lomu. V dané věci byla skutečná cena otvírky lomu, tedy peněžní částka vynaložená na získání báňských práv, jež je komplexně vedena v účetnictví druhé žalované, ponížena o ty částky z účetnictví, jež byly prodány jinými majetkoprávními smlouvami a zároveň byla stvrzena smluvní volností obou smluvních stran a ponížena od skutečného zůstatku účetní hodnoty pořízení báňských práv na pouze 1,500.000,- Kč“.

Současně poukazuje na „tři soudní usnesení, která nabyla právní moci“, s tím, že exekuční titul byl několikrát přezkoumáván k odvolání povinných a „pohledávka přihlášená v konkursním řízení byla částečně uspokojena v exekučním řízení“. Potud soudům nižších stupňů vytýká, že „se nevypořádaly s exekučním titulem“, považujíc „samotné uznání závazku vycházející z převodu na třetí subjekt a placení závazku exekučního titulu za nezpochybnitelný fakt právních vztahů mezi dvěma smluvními subjekty“.

Konečně odkazuje na obsah exekutorského zápisu, jakož i na uznáním dluhu založenou vyvratitelnou domněnku existence dluhu a náležitosti uznání dluhu určené obchodním zákoníkem.

Žalobkyně považuje dovolání druhé žalované za nepřípustné, respektive za nedůvodné.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání druhé žalované, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a písmeno c) odmítl.

Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 25. února 2009, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2009, pod číslem 139, uzavřel, že v právní teorii ani soudní praxi není pochyb o tom, že pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé ve sporu o zaplacení příslušené pohledávky mezi dlužníkem a jeho věřitelem nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté ( ) pro spor o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném na majetek dlužníka (to ostatně plyne přímo z dikce ustanovení a , o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“, jež konkursním věřitelům i správci konkursní podstaty dovolují popřít i vykonatelnou pohledávku konkursního věřitele, včetně vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným soudním rozhodnutím).

Jde-li o „řešení“ otázky, zda lze převést báňská práva „úplatně či neúplatně“, Nejvyšší soud pouze dodává, že na posouzení takové právní otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Naopak je založeno na právním závěru, podle něhož druhé žalované pohledávka z titulu ceny za převod práva těžby (rozuměj pohledávka přihlášená druhou žalovanou do konkursního řízení podle ustanovení § 20 ZKV) nevznikla a pohledávku, jež druhé žalované měla vzniknout vůči úpadkyni dle smlouvy o smlouvě budoucí, do konkursního řízení nepřihlásila (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Argumentace dovolatelky ohledně náležitostí uznání závazku ( obch. zák.) a vlivu takového uznání na (ne)existenci pohledávky (odpovídající uznanému závazku) je pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení rovněž bez právního významu, když odvolací soud dovodil, že se žalobkyni podařilo vyvrátit domněnku existence uznaného závazku.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou se opírá o ustanovení § 25a odst. 1 ZKV.

Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou je výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněn ustanovením , a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální částky odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle (ve znění účinném do 29. února 2012), která podle ustanovení , , , a činí 2.250,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,-Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ; celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty činí 3.085,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu