Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2731/2011

U S N E S E N Í

Dobrovíz

L. K.

, zastoupenému Mgr. Lukášem Damborským, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 10, o zaplacení částky 1,051.435,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2011, č. j. -154, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám prof. JUDr. Aleše Gerlocha, CSc., advokáta se sídlem v Praze 2, Botičská 4.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, č. j. -154, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 1. 2010, č. j. -118, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1,051.435,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „ “ (srovnej čl. II bod 7. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Bez významu jsou tudíž výhrady dovolatele vůči tomu, jak odvolací soud vyložil obsah darovací smlouvy (konkrétně výtky, že ve smlouvě nebylo náležitě vyjádřeno, co je jejím předmětem, a že pořízením územního plánu je naplněna smlouvou předvídaná skutečnost v podobě jeho „změny“). Neregulérní jsou rovněž dovolací námitky, že odvolací soud výkladem smlouvy nahradil absentující zjištění o tom, co se skutečně stalo, a že při rozhodování nevzal náležitě v úvahu, že žalobkyně využila svého postavení nositele veřejné moci. Uvedené námitky totiž směřují proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a vystihují dovolací důvod uvedený v (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod číslem 73), jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci a je k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý.

Jelikož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ve věci samé (srov. ), jsou při zvažování přípustnosti dovolání bezcenná nová tvrzení žalovaného, že darovací smlouva a jednání žalobkyně odporovaly dobrým mravům; žalovaný v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů skutečnosti podporující takové tvrzení neuplatnil, ačkoli tak učinit mohl.

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu vymezeného v žalovaný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že účastníky uzavřená darovací smlouva je platným právním úkonem. Učinil tak několika námitkami. Námitkou, že darovací smlouva obsahuje nepravdivé údaje, neboť žalovaný neprováděl zastoupení a správu předmětných pozemků, jak je v ní konstatováno, nebylo možné se v dovolacím řízení zabývat, neboť je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při posuzování platnosti darovací smlouvy vycházel. Ostatní dovolací námitky mířící proti právnímu závěru odvolacího soudu o platnosti předmětné darovací smlouvy již sice vystihují přípustný dovolací důvod uvedený v , nicméně nejsou opodstatněné a jejich řešení nemůže činit napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. To platí v prvé řadě o námitce, že účastníky uzavřená darovací smlouva je nevyvážená v právech a povinnostech stran a že žalovaný není schopen ovlivnit její plnění. Právní úprava nebrání uzavřít i takovou smlouvu, která není v právech a povinnostech smluvních stran zcela vyvážená, nebo je dokonce jednostranně výhodná jen pro jednu ze smluvních stran (to platí především pro smlouvu darovací). Je na vůli účastníků smlouvy a otázkou jejich motivace, zda takovou smlouvu uzavřou. V posuzované věci byl žalovaný na věci výrazně ekonomicky zainteresován (měl zájem pozemky co nejvýhodněji prodat), což jej zřejmě motivovalo k tomu, aby s žalobkyní uzavřel smlouvu, jíž se zavázal obdarovat ji, neboť to byla ona, kdo předtím zajistil změnu územního plánu „sídelního útvaru Dobrovíz tak, že (zde identifikované) pozemky se staly využitelnými k průmyslové výstavbě a výrobě“. Žalovaný neměl povinnost na sebe převzít závazek obdarovat žalovanou, a přesto tak smlouvou dobrovolně ze své vůle učinil. Platnost smlouvy tudíž nemůže posléze úspěšně zpochybnit tvrzením, že je v právech a povinnostech smluvních stran nevyvážená, popř. že „nemohl ovlivnit její plnění“. Jde o naplnění základní zásady, že uzavřené smlouvy se musí dodržovat. Navíc není důvodu, proč by žalovaný měl v souvislosti s přislíbeným finančním darem ovlivňovat skutečnosti podmiňující jeho povinnost dar poskytnout. Obstát nemohou ani námitky žalovaného, že coby „soukromý subjekt“ nemůže „odměnit“ žalovanou za něco, co jí - jako subjektu veřejného práva - ukládá zákon a co je v její pravomoci (pořídit, resp. zajistit změnu územního plánu), že smlouvou nelze upravit plnění podle veřejného i soukromého práva, a že na daný případ je nutné aplikovat ustanovení stavebního zákona o plánovací smlouvě. V posuzované věci byla uzavřena smlouva, v níž je ozřejměna motivace poskytnutí daru (výslovně se zde uvádí, že obdarovaná „před podpisem této smlouvy zajistila změnu územního plánu sídelního útvaru Dobrovíz“ a že „dárce touto smlouvou slibuje poskytnout obdarované jako odměnu za zajištění změny územního plánu sídelního útvaru Dobrovíz (…) finanční dar ve výši 1.051.435,- Kč“). Z uvedeného se nepodává, že by smluvní strany v době uzavření posuzované smlouvy byly vůči sobě v nerovném postavení. Účastníky uzavřená smlouva nemá veřejnoprávní charakter, neboť nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva (srov. , ). Opak nelze dovozovat toliko ze skutečnosti, že subjekt, který se rozhodl poskytnout dar, je fyzickou osobou, zatímco obdarovanou je obec, tedy osoba právnická. Pohnutka žalovaného - coby dárce - je přitom právně nevýznamná. Bylo by nesmyslné bránit komukoli poskytnout obci dar či omezovat vůli dárce s přihlédnutím k jeho pohnutkám, není-li právní úkon v rozporu se zákonem či s dobrými mravy, popř. nedochází-li jím k obcházení zákona. Odviselo pouze od žalovaného (bylo výhradně na jeho vůli), zda se rozhodne poskytnout žalobkyni dar (a vyjádřit jí tak svůj vděk) v návaznosti na to, co předtím (v jeho prospěch) učinila (kdy v rámci své samostatné působnosti změnila funkční určení pozemků formou pořízení územního plánu). Žádný právní předpis účastníkům řízení v jejich postupu (poskytnutí daru a jeho přijetí) nebránil. Nepřiléhavý je argument žalovaného, že v daném případě mohla být mezi účastníky uzavřena toliko plánovací smlouva podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona – dále jen „SZ“), neboť jde o smlouvu o vybudování nové nebo úpravách stávající infrastruktury, a to buď v souvislosti s vydáním regulačního plánu ( SZ) nebo územním řízením ( SZ). V posuzované věci však byla předmětná smlouva uzavřena až po pořízení územního plánu a nabytí právní moci územního rozhodnutí a netýkala se ani budování či úprav stávající infrastruktury.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, jež jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( , a 2 ve spojení s , ve spojení s a , ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( , a 3 , v platném znění) a z částky 2.163,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 6. května 2013

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu