Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 22/2011-A-65

-65

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka L U P E M I, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61065242, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Chodská 1281/30, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitele J. K., narozeného XY, bytem XY, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2010, č. j. , 1 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 8. června 2010, č. j. , ve znění opravného usnesení ze dne 19. července 2010, č. j. , rozhodl Městský soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitelky JUDr. Jaroslavy Šafránkové, jako správkyně konkursní podstaty úpadce J. K., tak, že zjistil úpadek dlužníka L U P E M I, s. r. o. (bod I. výroku) a ustanovil insolvenčním správcem JUDr. Břetislava Komana (bod II. výroku).

Dále insolvenční soud určil, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku (bod III. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů (s poučením o následcích zmeškání lhůty) [bod IV. výroku], vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníku, aby napříště neposkytovaly plnění dlužníku, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva k majetku dlužníka uplatňují (bod VI. výroku), svolal první schůzi věřitelů (bod VII. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod VIII. výroku), uložil dlužníku, který tak dosud neučinil, aby do 15 dnů sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků (bod IX. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby mu průběžně, nejpozději do 18. srpna 2010, předkládal zpracované listy seznamu přihlášených pohledávek (bod X. výroku), a oznámil, že bude svá rozhodnutí zveřejňovat (jen) v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

K odvolání dlužníka a J. K. (dále jen „J. K.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. září 2010, č. j. , 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník (posléze zastoupený advokátem) dovolání, uváděje, že je napadá „v plném rozsahu“, včetně „doprovodných“ výroků, zejména pokud jde o výrok III. usnesení insolvenčního soudu, potvrzený usnesením odvolacího soudu. Přípustnost dovolání opírá dovolatel bez dalšího o ustanovení , - dále též jen „“ (a dovozuje, že se mu dostalo nesprávného poučení o dovolání v napadeném rozhodnutí), namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, respektive (dle ) jinému soudu prvního stupně tak, aby věc nemohl znovu projednat ani stávající odvolací soud.

Dovolání dlužníka v podobě sepsané advokátem (B-322), pro dovolací řízení rozhodné ( ), se soustředí k výtkám proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů při vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, k závěrům soudů nižších stupňů o osvědčení dlužníkova úpadku ve formě platební neschopnosti a k aktivní věcné legitimaci insolvenční navrhovatelky k podání insolvenčního návrhu.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění účinném do 9. září 2010, tj. naposledy ve znění

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

V průběhu dovolacího řízení doložil J. K., že ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. 52 K XY, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 3. července 2012, č. j. -8270, vyloučila insolvenční navrhovatelka (coby správkyně konkursní podstaty úpadce J. K.) pohledávku vůči dlužníku, kterou dokládala svou věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, z konkursní podstaty úpadce J. K. Nejvyšší soud proto v dovolacím řízení bez dalšího dále jednal jako s insolvenčním navrhovatelem s J. K.

Nejvyšší soud odmítl dovolání dlužníka podle a jako nepřípustné.

Dovolatel nesprávně opírá přípustnost dovolání jen o ustanovení a přehlíží odkaz obsažený v , podle kterého ustanovení a 3 platí obdobně (rozuměj pro přípustnost dovolání dle ), stejně jako pomíjí ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu tohoto ustanovení.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 4. září 2008, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) vysvětlil, že k tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle , musí být splněna rovněž podmínka (jež se klade prostřednictvím odkazu na a 3 , obsaženého v ), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení „ve věci samé“. K takto chápanému pojetí přípustnosti dovolání, se Nejvyšší soud pro insolvenční věci přihlásil i v důvodech usnesení ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 103/2009“); v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud ozřejmil, která rozhodnutí soudu prvního stupně v insolvenční věci se pokládají pro účely posouzení přípustnosti dovolání za rozhodnutí „ve věci samé“.

Rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce rozhodnutím „ve věci samé“ není (srov. i důvody R 103/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2011, sen. zn. ), takže dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud takové rozhodnutí potvrdí nebo změní, není objektivně přípustné. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o ustanovení insolvenčního správce, je proto Nejvyšší soud odmítl bez dalšího.

Bezcenným shledává Nejvyšší soud požadavek na dovolací přezkum napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu (o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku). V usnesení ze dne 27. října 2011, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že „údaj“ o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku ( ), má (v rozhodnutí o úpadku) pouze doprovodný informační charakter (nejde o rozhodnutí „ve věci samé“), když vychází z dikce , určujícího, že není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Nejde o výrok, proti němuž je přípustné odvolání a odvolací soud se jím ve svém rozhodnutí ani nezabýval (napadené usnesení tento výrok nepotvrzuje).

V rozsahu, v němž směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku, jímž insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, může být dovolání přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V jednotlivostech lze k dovolací argumentaci shrnout následující:

1/ Dovolatel kritizuje oba soudy za nesprávný postup, jímž mu upřely právo na spravedlivý proces, jelikož insolvenční soud nenařídil jednání dle a odvolací soud své jednání neodročil. Potud ovšem dovolání nevystihuje žádný z dovolatelem ohlášených dovolacích důvodů a podle obsahu jím dovolatel uplatňuje zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení (jehož prostřednictvím lze namítat, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení ; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení je tudíž tato námitka právně bez významu.

2/ Dovolatel oponuje závěru o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, když nesouhlasí s úsudkem, že při existenci dalších známých věřitelů postačí, že nevyvrátil zákonnou domněnku úpadku formulovanou v a za určující má, jednak to, že nebylo řádně nařízeno jednání (při kterém by mohl předložit seznamy dle ), jednak to, že insolvenční navrhovatel musí vždy doložit svou aktivní legitimaci. Další tvrzení pak dovolatel snáší na podporu tvrzení, že insolvenční navrhovatelka nebyla aktivně věcně legitimována k podání insolvenčního návrhu.

V řešení těchto otázek je napadené rozhodnutí v souladu s dikcí , odst. 2 písm. d/, a a s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

K tomu, jak dlužník vyvrátí (ve spojení s obsahem insolvenčního spisu, z nějž se podává, že patnáctidenní lhůta určená dlužníku k předložení seznamů dle usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. ledna 2010, č. j. , doručeným dlužníku zvlášť 12. dubna 2010, uplynula bez vazby na jakékoli jednání insolvenčního soudu) domněnku své platební neschopnosti ve smyslu , srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

K právní bezvýznamnosti argumentace vážící se k otázce, zda insolvenční navrhovatel osvědčil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku (plyne-li závěr odvolacího soudu, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, z pohledávek dalších věřitelů), srov. důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zastoupení dlužníka advokátem v dovolacím řízení měl za řádně doložené již procesní plnou mocí ze dne 8. února 2011 (č. l. B-322) a nikoli (až) na základě usnesení ze dne 24. února 2011, č. j. , jímž insolvenční soud ustanovil dlužníku jako zástupce pro dovolací řízení téhož advokáta. Usnesení není odůvodněno, nicméně z vysvětlení, jež k němu insolvenční soud (ohledně mínění, že procesní plná moc nebyla řádně udělena) podává téhož dne na č. l. B-347, plyne, že insolvenční soud při zkoumání procesní plné moci opomenul úpravu obsaženou v a výklad, jenž k tomuto ustanovení podal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. března 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 29/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom podle ustanovení části první hlavy třetí , která se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu