Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2346/2012

U S N E S E N Í

město Loket

Lesy České republiky, s. p.

, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 4. 2012, č. j. -211, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Jany Wenigové.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karlových Varech svým rozsudkem ze dne 20. 6. 2011, č. j. -166, rozhodl, že žalobce je vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. 149, pro kat. území D., blíže specifikovaných ve výroku I. rozsudku téhož soudu. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek soudu prvního stupně s tím, že upřesněný přídělový plán č. 1068-6241/2010 vyhotovený GKS – geodetickou kanceláří s. r. o., se sídlem v Sokolově, Chebská 53, ověřený Ing. Doubravkou Frausovou dne 9. 12. 2010 pod č. 16/2010 a schválený Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj dne 27. 12. 2010 pod č. 1702/2010 je součástí tohoto rozsudku. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že ve výroku o nákladech se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje; ve výroku III. rozsudku téhož soudu bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 26.794,- Kč.

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem v rozsudku soudu prvního stupně specifikovaných pozemků zapsaných na LV č. 149. Předmětné pozemky tvořily příděl č. 8, přičemž přídělcem byl žalobce a pozemky tudíž podléhají režimu ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, neboť k 1. 7. 2000 byly ve vlastnictví České republiky a k tomuto datu přešly zpět do vlastnictví žalobce. Žalobce nadto dne 17. 6. 2010 vyzval žalovaného k vydání pozemků.

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, protože dospěl k závěru, že žalobce dostatečně prokázal, že nabyl vlastnické právo k nemovitostem zahrnutým do přídělu č. 8 a že předmětné nemovitosti do přídělu patřily. Současně posoudil jako nedůvodnou námitku žalovaného, který uvedl, že podle zákona je obec povinna učinit návrh příslušnému středisku geodézie na zápis vlastnictví do evidence nemovitostí do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitostem. Soud k tomu dodal, že zmiňovaná jednoroční lhůta není propadná. Současně se odvolací soud, jakož i soud prvního stupně zabývaly námitkou vydržení předmětných pozemků, vznesenou žalovaným, a shodně uvedly, že žalobce vyzval žalovaného k vydání pozemků ještě před uplynutím desetileté vydržecí doby.

Proti rozsudku podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozoval ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí a jako důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci. Jako otázku zásadního právního významu uvedl určení, zda může výzva obce k vydání majetku potencionálně splňujícího podmínky přechodu ve smyslu , obsahujícího pouze seznam všech nemovitostí státu (žalovaného) v jednotlivém katastrálním území bez zákonem požadovaných listinných důkazů svědčících o oprávněnosti přechodu, zpochybnit dobrou víru státu ohledně oprávněné držby dotčených nemovitostí. Nadto uvedl judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se problematikou vydržení nemovitosti státem (sp. zn. , ) a na závěr navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil prostřednictvím právního zástupce žalobce, který navrhl dovolání odmítnout, popř. zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění před novelou provedenou , účinným od 1. 1. 2013, a zjistil, že žalovaný, zastoupený pověřeným zaměstnancem s právnickým vzděláním, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Přípustnost dovolání žalovaný dovozoval z ustanovení a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení přecházejí do vlastnictví obcí dnem 1. 7. 2000 i nemovitosti vyjmenované v § 2 odst. 1 písm. a) až d) téhož zákona, které a) byly obcím přiděleny jako přídělcům rozhodnutím příslušného státního orgánu o přídělu vydaným podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nebo dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., nebo byly vydány obcím podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), b) byly schváleny příslušným státním orgánem pro obec jako přídělce přídělovým plánem podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1 nebo § 2. Podle odst. 2 tamtéž nemovitosti uvedené v odstavci 1 přecházejí do vlastnictví obcí bez ohledu na to, že příslušná rozhodnutí o přídělu nebo přídělový plán byly vydány po 31. 12. 1949, nebo k jejich vydání vůbec nedošlo.

Nejvyšší soud v projednávané věci poukazuje zejména na skutečnost, že je vázán skutkovým stavem zjištěným soudy nižších instancí. V tomto ohledu dovolací soud vychází též ze zjištění soudů o datu přídělu, resp. sepsání protokolu o závěrečném přídělově technickém řízení dne 15. 9. 1950. Přechod sporných nemovitostí je tudíž posuzovat jako přechod

ex lege

ze státu na obec podle výše citovaného ustanovení (viz zejména odst. 2) , které bylo do citovaného restitučního předpisu vloženo novelou provedenou , s účinností od 1. 7. 2000. Rozhodným datem, podle něhož bylo nutné posuzovat přechod vlastnictví k nemovitostem ze státu na žalobce, bylo datum 1. 7. 2000. Pokud tedy žalobce vyzval žalovaného k vydání předmětných nemovitostí (pozemků) dne 17. 6. 2010, žalovaný, resp. stát vlastnické právo k nim vydržet nemohl (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. ).

Nejvyšší soud poté, co neshledal zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, když příslušná problematika již byla soudem řešena, posoudil rozhodnutí odvolacího soudu jako správné a v souladu s konstantní judikaturou. Proto dovolací soud v souladu s ustanovením věty první a dovolání odmítl.

Úspěšnému žalobci vzniklo podle a právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Žalobce se k dovolání písemně vyjádřil, čímž mu vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč, a to podle , ve znění dalších předpisů. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto ( , , cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč, po přičtení 300,- Kč režijního paušálu a 21 % DPH činila konečná výše nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč. Dovolací soud dodává, že i při existenci nálezu Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., jímž byla zrušena , je toho názoru, že příslušné úkony právní služby byly učiněny ještě za existence, resp. účinnosti citované vyhlášky a že žalobce může legitimně očekávat přiznání náhrady nákladů řízení v dosavadní výši.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. května 2013

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu