Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Cdo 1726/2012

U S N E S E N Í

B. A.

Č. A.

, zastoupenému Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Pankráci 30a/404, PSČ 140 00, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011, č. j. -202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 12. listopadu 2008, č. j. -73, určil, že nemovitosti označené ve výroku jsou ve společném jmění manželů (žalobkyně B. A. a žalovaného Č. A.) [bod I. výroku]. Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. prosince 2011, č. j. -209, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když v pořadí první (potvrzující) rozsudek odvolacího soudu zrušil k dovolání žalovaného Nejvyšší soud (rozsudkem ze dne 23. srpna 2011, č. j. -173) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v , (dále též jen „“) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Tříčlenný senát č. 22, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při posouzení otázky, zda žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu , k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. , jehož závěrů se dovolává shora označený zrušující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011. Konkrétně měl jiný názor na otázku, zda se lze domáhat požadovaného určení v případě, že žalobce (v této věci žalobkyně) se již může domáhat vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

Proto tříčlenný senát č. 22 rozhodl o postoupení věci (dle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) k rozhodnutí občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „“). Velký senát pak věc projednal a rozhodl o ní v souladu s ustanoveními a uvedeného zákona.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání, jež je přípustné podle , pak odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že v poměrech dané věci (plynoucích ze skutkového stavu věci, jenž dovoláním nebyl zpochybněn) shledává přiléhavým (bez potřeby zobecňujících přesahů) úsudek obsažený ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, podle kterého žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jelikož se mohla domoci téhož žalobou na plnění (žalobou o vypořádání již zaniklého společného jmění manželů). Důvod věcně přezkoumat napadené rozhodnutí za účelem opětovného prověření závěru formulovaného ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011 tedy na podkladě uplatněné dovolací argumentace neměl.

Jen „pro úplnost“ lze dodat (při respektu k zásadě formulované v ), že vzhledem k době, která uplynula od zániku společného jmění manželů, by ani případné věcné projednání dovolání s výsledkem, jenž by vedl ke zrušení napadeného rozhodnutí, již nevytvářelo předpoklad konečného úspěchu žalobkyně ve věci, jelikož nemovitosti buď již nejsou ve společném jmění manželů vzhledem k ustanovení , (což by vylučovalo požadované určení) nebo jsou předmětem sporu o vypořádání společného jmění manželů (což by jen posilovalo závěr přijatý pro danou věc ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. května 2013

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu