Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3385/2015

29 Cdo 3385/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelky J. P., zastoupené JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 957/23, PSČ 110 00, za účasti 1)Ing. P. P., 2)Bc. P. P.,3)Ing. M. P., CSc. a společnosti 4)PAVLŮ – Complex, s. r. o., se sídlem v Liberci XXIII - Doubí, Puškinova 524, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 25458345, všichni zastoupeni Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, náměstí Republiky 1078/1, PSČ 110 00, o určení účasti ve společnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. března 2015, č. j. -246, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 30. listopadu 2011, č. j. -148, zamítl žalobu o určení, že ke dni zániku manželství navrhovatelky a Ing. M. P., CSc., tj. 25. září 2007, byl Ing. M. P., CSc. jediným společníkem společnosti PAVLŮ - Complex, s. r. o. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.)

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok) a rozhodnul o nákladech řízení (druhý a třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle a 2 , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudky ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. , ze dne 31. května 2011, sp. zn. , či (dovolatelkou citovaný) rozsudek ze dne 31. března 2010, sp. zn. , popř. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. (rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu), anebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. , dostupný na webových stránkách Ústavního soudu.

Má-li dovolatelka za to, že v projednávané věci by soud mohl jako předběžnou otázku posoudit platnost rozhodnutí jediného společníka přijatého v působnosti valné hromady, přehlíží ustálenou judikaturu, podle níž lze platnost usnesení valné hromady, popř. rozhodnutí jediného společníka přijatého v působnosti valné hromady, přezkoumat (s výjimkami upravenými v a 9 , obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“) pouze v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady) podle obch. zák. (srov. za všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 13. ledna 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 17. června 2003, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2003, pod číslem 141, či usnesení ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. ).

Ostatně z dovolání se ani nepodává, z jakých důvodů dovolatelka usiluje o „určení neplatnosti“ rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady. Přitom zvýšení základního kapitálu a vstup nových společníků (kteří převzali vkladovou povinnost) do společnosti nemá (nemusí mít) bez dalšího vliv na hodnotu podílu původního společníka (bývalého manžela dovolatelky).

V souladu s ustálenou judikaturou je také závěr odvolacího soudu, podle něhož se i v řízeních podle (ve znění účinném do 31. prosince 2013), lze-li je zahájit pouze na návrh (jako je tomu v projednávané věci), rozhoduje o nákladech řízení podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2011, sp. zn. , ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. , ze dne 26. března 2014, sp. zn. ), přičemž v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro aplikaci (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2015, sp. zn. , ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. , anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2005, sp. zn. ).

Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, podle které odvolací soud rozhodl nesprávně o nákladech předchozího dovolacího řízení (v němž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 27. února 2014, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, o dovolání dovolatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. ledna 2013, č. j. -169), a to již proto, že touto námitkou dovolatelka brojí proti (části) výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení nepřevyšující 50.000 Kč [ a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Pouze na okraj pak Nejvyšší soud poznamenává, že závěr, podle něhož je při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle rozhodující úspěch ve věci, nikoliv v jednotlivé fázi řízení (např. o opravném prostředku), se podává přímo z označeného ustanovení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2015

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu