Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3443/2012

U S N E S E N Í

BOHEMIA PLAST KLADNO spol. s r. o.

České republice

, za kterou jedná

1)

Ministerstvo financí

, sídlem Praha 1, Letenská 15/525, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 5, Náměstí 14. října 3,

2) Ministerstvo spravedlnosti

, sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody ve výši 11 494 892,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012, č. j. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

Žalobce se žalobou podanou dne 8. 3. 2007 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal po žalované náhrady škody ve výši 11 494 892,50 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 18. 1. 2002 na základě nedobrovolné dražby dle , o veřejných dražbách (dále jen

„ “

), vydražil výrobní areál ve vlastnictví společnosti PLAS, s. r. o. nacházející se v k. ú. K., obci Kačice. Veřejná dražba byla následně soudy prohlášena za neplatnou, neboť Ústavní soud svým nálezem ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , zrušil

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 12. 2011, č. j. -52, nárok žalobce zamítl. Dle soudu prvního stupně nelze činnost parlamentu při hlasování o návrhu zákona považovat za úřední postup podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “). Dle soudu prvního stupně nepřichází v posuzované věci v úvahu ani odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť není naplněn zákonný předpoklad, dle kterého tento nárok lze uplatnit pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2012, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně a uvedl, že normotvorná činnost nemůže být posuzovaná jako nesprávný úřední postup. Dle odvolacího soudu není splněna ani podmínka nezákonného rozhodnutí (soudní rozhodnutí o neplatnosti dražby nebylo zrušeno) a tudíž jakýkoliv nárok na náhradu škody odvozený z existence tohoto soudního rozhodnutí nemůže být po právu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“) řádně zastoupený advokátem dne 29. 8. 2012 včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení Jako dovolací důvod dovolatel uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Dovolatel ve svém dovolání především konkrétně namítal, že soudy nižších stupňů vyšly striktně ze , namísto aby jeho nárok na náhradu škody posoudily dle y. Dle citovaného článku y vzniká poškozené osobě nárok na náhradu škody bez ohledu na to, zda jí škoda byla způsobena mocí výkonnou, soudní či zákonodárnou. Žalovaný nárok je proto třeba posuzovat přímo dle y. Dovolatel ve svém dovolání dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. , a nález tohoto soudu ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. . Za způsobenou škodu dle odvolatele vždy musí existovat odpovědný subjekt. Pokud proto soudy nižších stupňů uvedly, že stát neodpovídá podle (s čímž nesouhlasí), měly jeho nárok posoudit podle obecných ustanovení o náhradě škody dle a násl. obč. zák.

Žalovaná se k dovolání dovolatele nevyjádřila.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není ani rozhodnutím měnícím [ ], ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen [ ], přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle může být založena výhradně dovolacím důvodem podle , tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je zásadně vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním ( ) nebo namítanou vadou řízení [ ].

Podle y každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odstavec 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odstavec 4).

Podle § 13 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).

Dovolací soud se již otázkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou zákonodárnou činností opakovaně zabýval a dovodil, že proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně či Senátu PČR není úředním postupem ve smyslu , pročež odpovědnost státu za škodu tímto procesem způsobenou nelze dovodit [srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 7/2008“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. ) a mnoho dalších]. S uvedeným závěrem se ztotožnil i Ústavní soud, když ve svém plenárním nálezu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. uvedl, že „ y zaručuje právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Z tohoto hlediska ale nelze považovat Parlament za orgán veřejné správy, soud nebo jiný srovnatelný orgán státu. Nelze tak především učinit v případě, kdy Parlament vykonává svoji zákonodárnou pravomoc. Odpovědnost za výkon této pravomoci je v první řadě politická. Meze volnosti uvážení zákonodárce jsou sice stanoveny ústavním pořádkem, důsledkem jejich překročení je ale možnost zrušení zákona nebo vyslovení jeho protiústavnosti Ústavním soudem. Takovýto zásah Ústavního soudu sice může za určitých okolností mít vliv na práva jednotlivce, do nichž bylo v důsledku takovéhoto zákona nebo mezery v zákoně zasaženo (např. neaplikovatelnost zákona v určité věci), nezakládá však jednotlivci nárok na náhradu škody.“

V nálezu ze dne 22. 9. 1999, sp. zn. , jehož se dovolatel dovolává, sice Ústavní soud připustil odpovědnost státu za škodu způsobenou úředním postupem při výkonu veřejné moci v souvislosti s činností zákonodárného sboru, avšak za zcela specifické a s posuzovanou věcí nesouměřitelné situace spočívající v tom, že zákonodárným sborem byl schválen jiný text zákona, než jaký byl následně ústavními činiteli podepsán a publikován ve Sbírce zákonů [srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu R 7/2008 nebo rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. )].

Nepřípadný je i odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. , neboť v tomto rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval odpovědností státu za škodu způsobenou zákonodárnou činností, ale zcela odlišnou situací, konkrétně odpovědností státu za škodu způsobenou nezákonným (avšak nezrušeným ani nezměněným) rozhodnutím Okresního úřadu ve Znojmě.

Nárok dovolatele nelze v posuzované věci dovodit ani z obecné úpravy náhrady škody zakotvené v § 420 an. obč. zák. Tato ustanovení totiž upravují odpovědnost za škodu v občanskoprávních vztazích, tedy ve vztazích, ve kterých žádný z jejich subjektů nevystupuje v pozici nositele autoritativně vykonávané svrchované veřejné moci, ale naopak hmotněprávní postavení těchto subjektů je rovné. Vystupuje-li však stát ve vrchnostenské pozici (tak jak tomu je při zákonodárné činnosti), není subjektem občanskoprávního vztahu a nemůže proto ani odpovídat na základě obecných ustanovení , která upravují odpovědnost za škodu v občanskoprávních (rovnoprávných) vztazích (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. ).

Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání dovolatele jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle věty první a odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. . Ustanovení však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení tohoto ustanovení uplynutím dne 31. prosince 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , body 25 – 28).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz a nalus.usoud.cz.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního V Brně dne 9. května 2013JUDr. Iva B r o ž o v ápředsedkyně senátu