Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1798/2012

U S N E S E N Í

PPS AGRO a.s.,

1) T. O.

,

bytem D. D., Z. 211,

2) B. M.

, bytem D. D., Z. 223, a

3) D. S.

, bytem D. D., P. 128, zastoupeným Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Brno, Antonína Slavíka 7, o zaplacení částky 652.878,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2011, č.j. 14 Co370/2011-219, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19.239,- Kč k rukám Mgr. Vladimíra Štekla, advokáta se sídlem Brno, Antonína Slavíka 7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č.j. -219, potvrdil rozsudek Okresního soudu Břeclavi (soudu prvního stupně) ze dne 18. 3. 2010, č.j. -158, ve výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaným 1), 2) a 3) byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 652.878,- Kč s příslušenstvím, ve výroku II. o nákladech řízení jej změnil; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že žaloba na zaplacení částky 652.878,- Kč s příslušenstvím (jako náhrady za vinice vysázené žalobkyní na pozemku, který užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalovaných) není důvodná. Vycházel zejména z toho, že nájemní smlouva ze dne 28. 4. 1999 (dále též jen „Nájemní smlouva z roku 1999“) uzavřená mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaných, jejímž předmětem byl pozemek p.č. 1782 v k.ú. P. (dále též jen „předmětný pozemek“), je neplatná, neboť v době jejího uzavření nebyl předmětný pozemek právně volný, jelikož k němu existovalo nájemní právo založené nájemní smlouvou č. 5/95 ze dne 5. 6. 1995 (dále též jen „Nájemní smlouva z roku 1995“), uzavřenou mezi týmiž účastníky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp.zn. , či ze dne 15. 11. 2006, sp.zn. ); z textu Nájemní smlouvy z roku 1999 totiž nebylo možno (ani za pomoci výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2 obč.zák.) dovodit úmysl stran dosavadní závazek změnit nebo nahradit novým. Ujednání obsažené v neplatné Nájemní smlouvě z roku 1999 o souhlasu s výsadbou vinice, je neoddělitelné od jejího dalšího obsahu, a proto z něj nelze vycházet. Nárok žalobce na náhradu za vysazené trvalé porosty nelze posoudit (s ohledem na existenci platné Nájemní smlouvy z roku 1995) jako bezdůvodné obohacení (ve smyslu § 451 odst. 1 a § 457 obč.zák.). Při zániku uvedené smlouvy v souvislosti s ukončením pozemkových úprav proto nemohl žalobkyni (nájemkyni) vzniknout nárok podle 667 odst. 1 obč.zák., vyžadující souhlas se změnami na pronajaté věci, ale toliko povinnost podle 667 odst. 2 obč.zák. uvést po skončení nájmu věc do původního stavu, což vylučuje právo nájemce na náhradu za provedené změny na věci, i kdyby tím došlo k jejímu zhodnocení (§ 667 obč.zák je speciální ve vztahu k ustanovení § 451 obč.zák. o bezdůvodném obohacení). Vyhovět nároku žalobkyně nelze ani podle ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák., neboť podle něj lze pouze odepřít výkon práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy, nikoliv neexistující právo založit (tedy v daném případě právo na náhradu za trvalé porosty, které nemá oporu v právních předpisech).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , aniž označila dovolací důvody. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, „zda je s ohledem na dobré mravy možné, aby na základě použití obč.zák. bylo pronajímateli, jehož pozemek byl vlivem působení nájemce prokazatelně zhodnocen, umožněno, aby takto zhodnocený pozemek využíval a bral z něj užitky, aniž by se s nájemcem jakkoliv vyrovnal, a to i přesto, že pronajímatel nikdy nenamítal neoprávněnost výsadby a celou dobu jednal, jako by povolení k výsadbě bylo uděleno“. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů o neplatnosti Nájemní smlouvy z roku 1999 s tím, že není nutné, aby v ní byla explicitně vyjádřena obou stran zrušit nebo nahradit původní nájemní smlouvu. Uvádí dále, že je otázkou, zda nepostačuje ústní souhlas s vysázením vinice (doplňky Nájemní smlouvy z roku 1995 sice bylo možno podle jejího znění provádět pouze písemnou formou, žalovaní ani jejich právní předchůdce se však neplatnosti právního úkonu dle obč.zák. nedovolali v promlčecí lhůtě). Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Protože napadené rozhodnutí vydáno dne 10. listopadu 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání v souladu s čl. II bodem 7. , projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „”).

Dovolání není přípustné podle , , ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „“ (srovnej článek II bod 7. přechodných ustanovení , jímž se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé zákony); dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatelkou označená otázka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a tudíž ani přípustnost dovolání nezakládá. V soudní praxi je totiž dlouhodobě uznáván názor, že prostřednictvím § 3 odst. 1 obč.zák. nelze založit (konstituovat) práva a povinnosti; s odkazem na toto ustanovení lze jen odmítnout ochranu (zdánlivému) výkonu práva, jenž je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 1. 1997, sp.zn. , z 28. 5. 1998, sp.zn. , uveřejněný pod č. 170 v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, nebo jeho rozsudek z 26. 5. 2004, sp.zn. , nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. , in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, č. 87, a sv. 48, č. 49). V poměrech projednávané věci tak nelze žalobkyni jako nájemkyni přiznat náhradu za výsadbu vinic ani za použití § 3 odst. 1 obč.zák., neboť (jak správně uzavřel odvolací soud) v případě, že nebyl dán souhlas se změnami na pronajaté věci, vzniká nájemci dle § 667 odst. 2 věty první obč.zák. toliko povinnost odstranit provedené změny.

Dále dovolatelka (z důvodů uvedených v dovolání) brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně) o absolutní neplatnosti Nájemní smlouvy z roku 1999 s tím, že úmyslem stran bylo nahradit Nájemní smlouvu z roku 1995. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a z 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, a usnesení z 31. 10. 2002, sp.zn. , a z 7. 10. 2004, sp.zn. ). Zpochybňuje-li dovolatelka shora zmíněný závěr odvolacího soudu poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků Nájemní smlouvy z roku 1999 a jak měl být projev jejich vůle interpretován, napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu. Její námitky proto představují dovolací důvod podle , k němuž při posuzování přípustnosti dovolání podle přihlížet nelze.

K tvrzení dovolatelky, že i v případě, že by Nájemní smlouva z roku 1999 byla neplatná, byl (s ohledem na okolnosti popsané v dovolání) udělen ústní souhlas s vysazením vinic, nemohl dovolací soud s ohledem na ustanovení § 241a odst. 4 o.s.ř přihlédnout, neboť se jednalo o novou skutečnost uplatněnou až v dovolacím řízení.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle větu první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 15.000,- Kč (, , bod 8 s , , , a , ve účinném od 1. 3. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 3 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 3.339,- Kč představující 21% DPH ( )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat na návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).V Brně dne 24. dubna 2013Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.předsedkyně senátu