Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 205/2012

U S N E S E N Í

Bytového družstva Malovická blok F 8

,

se sídlem Praha 4, Malovická 2760, zastoupeného JUDr. Natašou Tuvorovou, advokátkou se sídlem Praha 9, K Sibřině 185/3, proti žalovanému

P. P.

,

bytem P., zastoupenému JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Senovážné náměstí 978/23, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného a J. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2008, č. j. -90, takto:

I. Dovolání

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí zamítavé usnesení ze dne 16. 2. 2007, č. j. -41, bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2007, č. j. -56, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – usnesením ze dne 24. 6. 2008, č. j. -77, výrokem I. zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení (v němž bylo mimo jiné rozhodnuto o přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu tam specifikovanému),

vedeného u téhož soudu pod sp.zn. (správně ), výrokem II. zamítl návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaného a J. P. Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 12. 2008, č. j. -90, odmítl odvolání J. P., potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., v nákladovém výroku III. jej změnil pouze ohledně jejich výše, jinak jej rovněž potvrdil i v tomto výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně především k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, po uplynutí lhůty podle Nejprve konstatoval, že byla-li žaloba na obnovu řízení podána u soudu dne 26. 11. 2004, stalo se tak po uplynutí tříměsíční lhůty od právní moci napadeného rozhodnutí (rozsudek vydaný ve věci vedené pod sp. zn. , nabyl právní moci dne 31. 3. 2004). Pokud jde o nové skutečnosti (týkající se členství žalovaného a J. P. v družstvu žalobce), uplatněné žalovaným v tomto řízení při jednání dne 10. 11. 2006 s tím, že o listinách prokazujících tyto skutečnosti se dozvěděl již v roce 2004 (i v řízení o žalobě na obnovu řízení, vedeném pod sp. zn. , je v podání došlém soudu dne 6. 1. 2005 tvrzeno, že dne 26. 12. 2004 se žalovaný dozvěděl o tom, že příslušnéy má v držení matka J. P.), přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že o těchto skutečnostech a listinách žalovaný věděl již od roku 1997, neboť z tohoto rokuy pocházejí a navíc mu byly adresovány; uvedené skutečnosti proto mohl uplatnit již v původním řízení. Odvolání J. P. (z důvodů rozvedených v odůvodnění svého rozhodnutí) ve smyslu odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti všem výrokům) podali žalovaný a J. P. dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvody podle a b) Za otázky zásadního právního významu, jež nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, resp. jsou soudy rozhodovány rozdílně, označují otázky: 1) „zda má soud posuzovat podání podle jeho obsahu a pokud účastník podá žalobu na obnovu řízení a k výzvě soudu ji podle ust. opraví v okruhu účastníků a vymezení důvodů obnovy řízení, avšak učiní tak pod spisovou značkou původního řízení, a založit toto podání do spisu, ve kterém je vedena opravovaná žaloba na obnovu řízení, anebo zapsat toto opravné podání jako novou žalobu na obnovu řízení pod novou spisovou značkou“, 2) „zda jsou účastníky řízení o žalobě na obnovu řízení všichni účastníci původního (žalobou na obnovu řízení napadeného) nalézacího řízení“, a 3) „zda může soud argumentovat tím, že bylo podání zapsáno pod jinou spisovou značkou, v důsledku čehož se jedná o jiné řízení, když má soud podání posuzovat podle svého obsahu a pokud účastník řízení na výzvu soudu postupem dle ust. návrh opravil mimo jiné v označení účastníků tak, že je účastníkem i původní žalovaná, zda má soud s takto označenou účastnicí jednat“. Nesouhlasí s názorem soudu, že podali dva návrhy na obnovu řízení a uvádějí, že na výzvu soudu svůj původní návrh pouze doplnili a opravili, přičemž v důsledku administrativní chyby byla oprava návrhu zapsána pod novou spisovou značku, ačkoli toto podání mělo být posouzeno podle svého obsahu a založeno k původní spisové značce a nikoli zapsáno pod sp.zn. . Vyjadřují přesvědčení, že jim tak byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, neboť ten odmítl „věc“ spojit s jejich opraveným návrhem. Jsou rovněž toho názoru, že soud zcela nedůvodně zamítl vstup J. P. do řízení, přestože je ze zákona účastnicí řízení, soud ji „neobesílal ani nevyrozumíval“; napadené usnesení je proto zmatečné a nepřezkoumatelné. Dále namítají, že „soud měl vyčkat rozhodnutí o dovolání do usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým nebyl připuštěn vstup J. P. do řízení“. Závěrem rovněž vyjadřují názor, že „soud měl posuzovat včasnost podání žaloby na obnovu řízení podle data jejího podání soudu, když byla podána v stanovené lhůtě, pouze byly dodatečně konkretizovány důvody žaloby na obnovu řízení“. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. prosince 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací v souladu s čl. II bodu 12 , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů, věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále „”).

Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním J. P.

Z obsahu dovolání ( ) se podává, že Jana Pavlíčková svými námitkami brojí mj. proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto její odvolání. Přehlédla však, že podle ustálené soudní praxe dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání neoprávněné osoby ( ), není podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp.zn. , uveřejněné pod č. 196 v časopise Soudní judikatura 10/2002).

Zbývá dodat, že osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle , jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, není ani oprávněna k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 8. 2007, sp.zn. , uveřejněné pod č. 177 v časopise Soudní judikatura 12/2007).

Za této situace bylo dovolání J. P. ve smyslu věty první ve spojení s ustanovením a c) odmítnuto.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel výslovně napadl rovněž výrok usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil zamítavý výrok II. soudu prvního stupně o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a dále nákladový výrok usnesení odvolacího soudu. S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) však zastává názor, že ve vztahu k těmto výrokům nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení a b), odst. 3 – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní judikatura 3/2005). Navíc dovolání proti výše citovaným výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. , a z 30. 11. 2004, sp. zn. , uveřejněná pod č. 88 a č. 233 v časopise Soudní judikatura 5/2002 a 12/2004).

Pokud dovolatel brojí rovněž proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání J. P., není jeho dovolání v této části přípustné, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn ( věty první ve spojení s ustanovením ). Je tomu tak proto, že žalovaný nebyl účastníkem úseku řízení, v němž odvolací soud rozhodl o odvolání J. P.

Ve smyslu je dovolání přípustné též proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení platí obdobně ( ).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1) za podmínek, jež jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ).

Z ustanovení ve spojení s pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím, je vyloučeno uvažovat o přípustnosti dovolání podle ve spojení s ustanovením Přípustnost podle ve spojení s ustanovením pak není dána proto, že soud prvního stupně v usnesení – potvrzeném napadeným rozhodnutím – rozhodl o žalobě na obnovu řízení stejně jako ve svém předchozím (odvolacím soudem zrušeném) usnesení. V obou případech šlo o zamítavá usnesení soudu prvního stupně.

Dovolání tak může být podle ve spojení s (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ) přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolací soud především zastává názor, že dovolatelem označené otázky ad 1 – 3 (které dále rozvádí svými námitkami) v daném případě nemohou být otázkami zásadního právního významu již proto, že na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. S přihlédnutím k jejich obsahu ( ) lze navíc učinit závěr, že vystihují dovolací důvod podle Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura 7/2004, dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. 3. 2006, sp. zn. , z 28. 2. 2008, sp. zn. a z 28. 7. 2010, sp. zn. ). O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde, neboť se bezprostředně nejedná o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního právního významu. Navíc šlo přinejmenším zčásti o námitky obecné, z nichž – právě pro jejich obecnost – nelze usuzovat na porušení konkrétního procesního předpisu.

Pokud dovolatel dále namítá, že „soud měl vyčkat rozhodnutí o dovolání do usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým nebyl připuštěn vstup J. P. do řízení“, a že „soud měl posuzovat včasnost podání žaloby na obnovu řízení podle data jejího podání soudu, když byla podána v stanovené lhůtě, pouze byly dodatečně konkretizovány důvody žaloby na obnovu řízení“, lze dodat, že podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 5. 2000, sp. zn. ) uplatnění dovolacího důvodu předpokládá, že dovolatel především uvede příslušná dovolací tvrzení a zároveň je slovně nebo odkazem na příslušné ustanovení podřadí některému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v , aby z obsahového hlediska nebylo pochyb o tom, o jaký dovolací důvod jde. V daném případě dovolatel v souvislosti s citovanými námitkami sice hovoří o tom, že „řízení je postiženo těmito vadami“, avšak zmíněné dovolací výtky jsou formulovány natolik obecně a současně neurčitě, že z nich nelze ani dovozovat, který konkrétní dovolací důvod jimi dovolatel uplatnil (není z nich ani patrno, jaké konkrétní ustanovení právního předpisu mělo být soudem porušeno). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se mohl uvedenými výtkami blíže zabývat.

Nad rámec uvedeného však dovolací soud konstatuje, že vzhledem k nezpochybněnému právnímu závěru odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně (soud vycházel – dle obsahu spisu – z data podání /dojití/ žaloby soudu prvního stupně, tj. dne 26. 11. 2004, nikoli z data pozdějšího, jak se snad dovolatel pokouší naznačit), nemohla být způsobena ani žádná újma na právech J. P., jež by snad byla odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí. Vzhledem k charakteru dovolatelem vznesených námitek a s přihlédnutím k tomu, co již bylo v souvislosti s nimi řečeno výše, lze rovněž konstatovat, že není navíc ani zřejmé, jak by dovolatelem uplatněné námitky mohly zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného není přípustné ani podle a ve spojení s Nejvyšší je soud proto podle věty první ve spojení s ustanovením a c) odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli a Janě Pavlíčkové právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2013

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu