Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 882/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Alenou Kyzek Doktorovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30, PSČ 120 00, proti žalovaným 1/ JUDr. J. Š., a 2/ L U P E M I, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 61065242, o určení vlastnictví, o hlavní intervenci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2007, č. j. -64, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 25. ledna 2006, č. j. -51, zamítl Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu, kterou se žalobce (úpadce J. K.) domáhal vůči žalovaným (1/ správkyni konkursní podstaty úpadce J. K. a 2/ L U P E M I, s. r. o.) určení, že je vlastníkem finančních přírůstků z nájmu nemovitosti - Turnovského 263, k nimž uplatňuje nárok první žalovaná a druhý žalovaný, které byly vyloučeny pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2003, č. j. -2306, z konkursní podstaty úpadce J. K. a o kterých je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. (bod II. výroku). V rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení, že první žalovaná pozbyla aktivní legitimaci k vedení řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , soud řízení zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) [bod I. výroku]. Dále soud rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobce (jež se netýkalo výroku o zastavení řízení) Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným (první výrok). Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a první žalovanou (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok) a o odměně advokátky ustanovené žalobci (pátý výrok).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti prvnímu až čtvrtému výroku) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 , (dále též jen „“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

V průběhu dovolacího řízení prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek druhého žalovaného usnesením ze dne 15. července 2010, č. j. -12, ve znění opravného usnesení ze dne 4. srpna 2010, č. j. -58. Toto usnesení potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2010, č. j. , -148 a Nejvyšší soud následně usnesením ze dne 23. března 2011, č. j. , -393 (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), odmítl dovolání druhého žalovaného proti označenému usnesení odvolacího soudu. Usnesením ze dne 23. září 2011, č. j. -490 (které ve spojení s usnesením ze dne 16. února 2012, č. j. , -520, jímž Vrchní soud v Praze odmítl odvolání, nabylo právní moci dne 23. února 2012), však Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek druhého žalovaného podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (). Insolvenční řízení druhého žalovaného tedy od uvedeného data nebylo překážkou dalšího postupu tohoto dovolacího řízení.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému až čtvrtému výroku napadeného rozhodnutí a proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení , ve spojení ustanovením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozhodnutí o věci samé může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Převážná část dovolací argumentace se soustřeďuje k prosazení dovolatelova názoru, že se v konkursu vedeném na jeho majetek nestal úpadcem, jelikož usnesení o prohlášení konkursu nebylo (dosud) vyvěšeno na úřední desce soudu, když prostřednictvím této argumentace dovolatel zpochybňuje věcnou legitimaci první žalované k vedení sporu (jako žalobkyně) ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. .

V posouzení této otázky Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí zásadní právní význam nepřikládá. K tomu srov. usnesení ze dne 12. srpna 2004, č. j. -2247, jímž Nejvyšší soud odmítl dovolání úpadce proti usnesení ze dne 29. července 1999, č. j. -304, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání úpadce usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „konkursní soud“) ze dne 20. října 1998, č. j. -83, o prohlášení konkursu na jeho majetek, jakož i usnesení ze dne 8. března 2005, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dlužníka proti usnesení konkursního soudu ze dne 20. října 1998, usnesení odvolacího soudu ze dne 29. července 1999 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2004.

Srov. dále i usnesení ze dne 31. května 2011, č. j. -7056, jímž Nejvyšší soud znovu odmítl (druhé) dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 1999 a usnesení ze dne 20. října 2011, sp. zn. , jímž Ústavní soud opět odmítl ústavní stížnost dlužníka proti usnesení konkursního soudu ze dne 20. října 1998 a usnesení odvolacího soudu ze dne 29. července 1999, jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011. Již v usnesení ze dne 31. března 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud též přiléhavě poznamenal, že o tom, že konkurs na majetek úpadce byl v minulosti účinně prohlášen, neměl pochybnost ani v usneseních (vydaných v dovolatelově konkursní věci) ze dne 30. června 2004, sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. .

Výtka, podle níž odvolací soud odňal dovolateli právo na spravedlivý proces, jestliže poté, co uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, ale z hlediska žalobních důvodů své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, toto rozhodnutí potvrdil z jiných důvodů, zjevně směřuje k uplatnění dovolacího důvodu dle

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Dovolatelova procesní výhrada pak nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu. Právo odvolacího soudu potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně i na základě jiného právního názoru jednoznačně plyne z ustanovení , což Nejvyšší soud deklaroval např. v usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. . O tom, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo nepřezkoumatelné nebo že by napadené rozhodnutí vybočilo z mezí přezkumné činnosti odvolacího soudu způsobem, jenž by zasahoval do ústavních práv dovolatele, pak zjevně nemůže být řeči.

Nejvyšší soud tudíž dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozhodnutí o věci samé rovněž odmítl podle a jako nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaných žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Jen „pro úplnost“ a bez jakéhokoli vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud v zájmu předejití dalších sporů o účinnost vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na majetek žalobce na úřední desce konkursního soudu (vedených mimo konkursní řízení) podotýká, že již v usnesení ze dne 1. března 2005, č. j. UL 2/2005-3011, jímž zamítl úpadcův návrh, aby konkursnímu soudu určil lhůtu pro vyvěšení usnesení ze dne 20. října 1998, o prohlášení konkursu na majetek úpadce, Vrchní soud v Praze uzavřel (dovolávaje se potud i svého usnesení ze dne 3. ledna 2005, č. j. UL 16/2004-2919), že šetřením konkursního soudu bylo postaveno najisto, že usnesení o prohlášení konkursu na majetek úpadce bylo vyvěšeno na úřední desce konkursního soudu téhož dne, kdy bylo vydáno (20. října 1998). Shodně uzavřel Vrchní soud v Praze i v usnesení ze dne 2. října 2009, č. j. UL 15/2009-5243, jímž zamítl obdobnou žádost úpadce.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu