Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3899/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala ve věci žalobkyně L U P E M I, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Turnovského 263, PSČ 100 00, identifikační číslo 61 06 52 42, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Krakovská 25, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. J. Š., jako správkyni konkursní podstaty úpadce J. K., , zastoupené JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -415, ve znění usnesení ze dne 23. února 2009, č. j. -430, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že kupní smlouva ze dne 21. srpna 1997, na jejímž základě převedl pozdější úpadce na žalobkyni předmětné nemovitosti, je právním úkonem neúčinným vůči věřitelům úpadce ve smyslu , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), neboť prodej byl uskutečněn v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu za podmínek nápadně nevýhodných (příliš nízká kupní cena, zcela nepřiměřená doba splatnosti kupní ceny sjednaná až k 31. říjnu 2007, aniž by v mezidobí došlo k jakémukoliv recipročnímu plnění ze strany kupující).

Odvolací soud považoval za nedůvodnou námitku žalobkyně zpochybňující nastolení účinků prohlášení konkursu na majetek úpadce z důvodu chybějícího dokladu o vyvěšení a sejmutí usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce konkursního soudu, konstatuje, že i přes tuto skutečnost nastaly účinky prohlášení konkursu nejpozději právní mocí daného usnesení. Zdůrazňuje, že důvod zápisu předmětných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty žalovaná náležitě a dostatečně srozumitelně objasnila, odvolací soud odmítl provedení důkazu konkursním spisem a rovněž vypracování dalšího znaleckého posudku ohledně tržní ceny předmětných nemovitostí v době jejich prodeje.

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvody dle a b/ a odst. 3

Doplnění dovolání podané zástupcem žalobkyně osobně u soudu prvního stupně dne 23. června 2009 bylo učiněno po lhůtě k tomu určené ( ); patnáctidenní lhůta k podání dovolání sepsaného advokátem stanovená usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009, č. j. -439, uplynula vzhledem k datu doručení předmětné výzvy dovolatelce (5. června 2009) dnem 20. června 2009 - posledním dnem lhůty bylo však s ohledem na pondělí 22. června 2009. K dovolacím námitkám obsaženým v tomto podání tudíž Nejvyšší soud nemohl přihlédnout ( ).

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Námitku, že dosud nenastaly účinky konkursu prohlášeného na majetek úpadce, dovolatelka zakládá na tvrzení, že usnesení o prohlášení konkursu nebylo vyvěšeno na úřední desce soudu. Toto tvrzení bylo poprvé uplatněno – v rozporu s principem neúplné apelace, jímž je řízení v projednávané věci ovládáno – až při jednání před odvolacím soudem přezkoumávána být nemůže. Ostatně, projednávaná věc je sporem vyvolaným konkursem, jde tedy o spor, který by bez prohlášení konkursu nevznikl a současně o spor, jehož pokračování poté, co pominou účinky prohlášení konkursu, nemá smysl. O tom, že konkurs na majetek úpadce byl v minulosti účinně prohlášen, neměl Nejvyšší soud pochybnost ani v usneseních ze dne 30. června 2004, sp. zn. , sp zn. či sp. zn. nebo ze dne 12. srpna 2004, č. j. .

Konstatujíc, že v odvolacím řízení nebyly provedeny navrhované důkazy – zejména příslušným konkursním spisem a znaleckým posudkem, který by určil, zda kupní cena sjednaná v kupní smlouvě ze dne 21. srpna 2007 „odpovídala v té době skutečnosti“ a že v řízení „nebylo postaveno na jisto, zda byly předmětné nemovitosti řádně a v souladu se zákonem zapsány do konkursní podstaty“, dovolatelka uplatňuje dovolací důvod dle , jehož prostřednictvím však přípustnost dovolání v projednávané věci rovněž založit nelze (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani výtka, podle níž se odvolací soud nijak nevypořádal s námitkou promlčení. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že námitka promlčení „práva žalované odporovat předmětnému právnímu úkonu úpadce“ (práva správce konkursní podstaty uplatnit neúčinnost právního úkonu podle ) vznesená žalobkyní v závěrečném návrhu ze dne 7. listopadu 2008 podaném v odvolacím řízení (č. l. 385) byla založena na nových skutečnostech uplatněných v rozporu s ustanovením a odvolací soud se tak její důvodností nebyl povinen zabývat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 13/2005 a 101/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu