Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2374/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Libická 1832/5, PSČ 130 00, proti žalovaným 1/ Ing. M. Š., a 2/ JUDr. J. Š., zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, o zaplacení částky 1.262.382,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2010, č. j. -217, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 28. února 2008, č. j. -134, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 8. října 2009, č. j. -174 a opravného usnesení k doplňujícímu usnesení ze dne 23. listopadu 2009, č. j. -176, zamítl Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu, kterou se úpadce J. K. domáhal jako žalobce vůči žalovaným (1/ Ing. M. Š., bývalému správci jeho konkursní podstaty a 2/ JUDr. J. Š., stávající správkyni jeho konkursní podstaty) zaplacení částky 1.262.382,44 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. a IV. výroku) a o odměně soudem ustanoveného advokáta žalobce (bod III. výroku).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze nejprve usnesením ze dne 3. června 2009, č. j. -165, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o odměně soudem ustanoveného advokáta žalobce. Posléze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (v celém rozsahu) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 , (dále též jen „ “), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle a jako nepřípustné.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolatel oběma soudům vytýká nesprávnost závěru, že není věcně legitimován k vymáhání nároku uplatněného žalobou (částka, kterou měl první žalovaný po skončení výkonu funkce správce konkursní podstaty žalobce vydat /leč nevydal/ druhé žalované jako nově ustanovené správkyni konkursní podstaty žalobce), neboť ten se týká majetku patřícího do konkursní podstaty, s nímž má právo nakládat druhá žalovaná (stávající správkyně konkursní podstaty žalobce), bez zřetele k tomu, zda pohledávka byla (formálně) sepsána do konkursní podstaty.

Soudy obou stupňů založily svůj úsudek též na skutkovém závěru (jenž dovoláním nemůže být zpochybněn), podle kterého poté, co Městský soud v Praze uložil druhému žalovanému (usnesením ze dne 24. dubna 2001, č. j. -1251) vydat (předat) první žalované (ve vazbě na ukončení výkonu funkce správce konkursní podstaty žalobce) částku 1.256.600,- Kč (nikoli více), druhá žalovaná tuto částku exekučně vymáhala a první žalovaný na ni (dosud) zaplatil druhé žalované částku 249.262,- Kč,

Závěr, podle kterého za trvání konkursu vedeného na majetek úpadce vymáhá pohledávky úpadce za jeho dlužníky (lhostejno, zda taková pohledávka vznikla až v průběhu konkursu a že případně šlo o pohledávku vůči bývalému správci konkursní podstaty úpadce) správce konkursní podstaty úpadce, na kterého přešlo právo nakládat s majetkem konkursní podstaty (již) prohlášením konkursu na majetek úpadce (nikoli až soupisem), je i na tomto skutkovém základě závěrem triviálním, opírajícím se o jednoznačnou dikci , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), jenž dalšího výkladu nezasluhuje. Srov. k tomu ostatně v judikatuře již body XVI. a XIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2013, pod číslem 65.

Ve vztahu ke druhé žalované lze doplnit, že právo žádat, aby mu správkyně jeho konkursní podstaty vydala (zaplatila) z majetku konkursní podstaty peněžní prostředky určené k uspokojení pohledávek úpadcových věřitelů, zákon o konkursu a vyrovnání úpadci zcela zjevně nedává. K dovolacím námitkám, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje účinnost prohlášení konkursu na svůj majetek (namítaje, že usnesení o prohlášení konkursu nebylo vyvěšeno na úřední desce konkursního soudu) a ve spojení s nimiž dále dovozuje neúčinnost ustanovení druhé žalované do funkce správkyně jeho konkursní podstaty, Nejvyšší soud uvádí, že jde o argumentaci, kterou dovolatel uplatňuje v různých řízeních (včetně dovolacího řízení) opakovaně a k níž se opakovaně vyjádřil i Nejvyšší soud. Srov. např. usnesení ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud shrnul rozhodnutí, z nichž se podává, že konkurs na majetek dovolatele byl pravomocně a účinně prohlášen, včetně tamtéž uvedeného odkazu na rozhodnutí z konkursního spisu dovolatele, jež potvrzují, že k vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na majetek dovolatele došlo. Ani v tomto rozsahu tedy Nejvyšší soud důvod připustit dovolání nemá.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaných žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu