Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2696/2012

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, č. j. -105, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9. 2011, č.j. -77. Soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že je žalobce spoluvlastníkem ideální

½ budovy č.p. 922 na pozemku parc. č.

2135 a pozemku parc. č. 2135, obojí v kat. úz. V., zapsáno pro obec Praha na LV č. 1783. Žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení před oběma instancemi. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací dovodily, že žalobce oproti svým tvrzením není vlastníkem nemovitostí, jenž by mohl založit svůj vlastnický titul na aplikaci ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Žalobce totiž nenabyl do 31. 12. 1949 vlastnictví k předmětným nemovitostem (tzv. historický majetek obcí), ale nemovitosti byly jeho (státnímu) orgánu až v roce 1950 svěřeny pouze do správy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého zástupce dovolání. Žalobce tvrdil zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel podrobně namítá, že odvolací soud měl rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku obci posoudit jako přídělovouu splňující náležitosti podle dekretu č. 108/1945 Sb., a v důsledku toho naplňující skutkovou podstatu Další obsah dovolání se s poukazy na judikaturu podrobně zabývá důvody zařazení ustanovení do příslušného Zdůrazňuje se, že rozhodnutí o přídělu ze strany Ústředního národního výboru hlavního města Prahy je veřejnoprávním rozhodnutím a pravomoc civilního soudu je posoudit toto rozhodnutí je omezena vzhledem k vymezení soudní pravomoci v Dovolatel proto navrhl, aby byly oba rozsudky nižších instancí zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil prostřednictvím své odborné složky a navrhl, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno v otevřené lhůtě advokátem (, ). Dovolací důvod byl uplatněn podle Ještě před meritorním přezkumem věci však byl dovolací soud povinen posoudit, zda je při shodě rozsudků nižších instancí dovolání přípustné pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle , odst. 3 Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího osudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení přecházejí dnem 1. 7. 2000 do vlastnictví obcí nemovitosti vyjmenované v jednotlivých odstavcích tohoto ustanovení, které byly obcím přiděleny státem podle dekretů prezidenta republiky, mj. podle dekretu č. 108/1945 Sb. Podle § 2a odst. 2 téhož předpisu přecházejí nemovitosti uvedené v odstavci 1 do vlastnictví obcí bez ohledu na to, že příslušná rozhodnutí o přídělu nebo přídělový plán byly vydány po 31. 12. 1949, nebo k jejich vydání vůbec nedošlo.

Ústavní soud uvedl v usnesení ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. , v němž přezkoumával na základě podané ústavní stížnosti též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , že po 1. 1. 1950 již obce nemohly nabýt žádný majetek a národní výbory byly pouze pověřeny správou národního majetku. K přechodu vlastnictví na obce podle , tedy podle novely , sice může dojít, avšak v intencích důvodové zprávy k novele je též podstatné, zda obce do zániku obecní samosprávy s majetkem hospodařily. Pokud nikoli a správním rozhodnutím vydaným po datu 1. 1. 1950 bylo rozhodnuto již jen o správě národního majetku přidělením nemovitostí do správy národního výboru, není uplatněný návrh obce na určení vlastnictví k nemovitostem důvodný.

Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. , že v posuzované věci bylo při rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku obci použito předtisku, který měl z hlediska nabytí majetku obcí právní účinky jen do 31. 12. 1949. Text, který byl dopsán v závěru rozhodnutí, vydaného 12. 6. 1951, odpovídá tehdy platné zákonné úpravě a znamená, že se již rozhodovalo nikoli o tzv. historickém majetku obcí, ale o převodu správy národního majetku příslušnému státnímu orgánu.

S odkazem na posledně citované rozhodnutí dovodil Nejvyšší soud také v usnesení ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. , že rozhodl-li příslušný národní výbor dne 30. 9. 1950, tedy v době po 1. 1. 1950 a po nabytí účinnosti zákona č. 279/1949 Sb., po právní stránce o přidělení konfiskovaných nemovitostí orgánu státu oprávněnému k jejich správě, nemohly se tyto nemovitosti stát ke dni 31. 12. 1949 vlastnictvím obce. Právní relevanci postrádá použití předtisku o odevzdání konfiskovaného majetku obci a , v tomto případě jeho ustanovení , nelze aplikovat.

V nyní posuzované věci došlo k použití právě již zmíněného předtisku (formuláře rozhodnutí původně Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy); předmětné nemovitosti byly rozhodnutím ze dne 12. 6. 1951 vyňaty z přídělového řízení (podle přiloženého seznamu) a převedeny do správy Ústředního národního výboru hlavního města Prahy, který ostatně citované rozhodnutí sp. zn. U II – 2001/51 vydal. Jde tedy o situaci, která je obdobná judikátům citovaným výše. Jestliže odvolací soud vycházel z jejich právních závěrů a straně žalující nevyhověl, pak postupoval v souladu s hmotným právem i konstantní judikaturou.

Dovolání žalobce tedy nelze přiznat přípustnost z hlediska zásadního právního významu posuzované věci a Nejvyšší soud podle věty první a dovolání žalobce odmítl.

Podle výsledku řízení byl sice v intencích a úspěšný žalovaný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2013

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.

předseda senátu