Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1697/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 936/3, o 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. -35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2011, č. j. -35, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 11. 2009, č. j. -6, jímž soud prvního stupně odmítl podání žalobce ze dne 12. 3. 2009, doplněné podáním ze dne 20. 5. 2009. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce, i přes jeho doplnění k řádné výzvě soudu podle , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), obsahuje vady, které brání dalšímu postupu a jednání ve věci. Je z něho sice patrno, že žalobce požaduje zaplacení částky 5.000.000,- Kč jako náhrady nemajetkové újmy, žalobce však již srozumitelně a úplně nevylíčil rozhodující skutečnosti, z nichž by bylo možné zjistit, který státní orgán a kdy se dopustil nesprávného úředního postupu, v čem žalobce tuto nesprávnost spatřuje, kdy se o něm dozvěděl a jak, zda mu tím vznikla škoda, v jaké výši a kdy se o výši škody dozvěděl, zda a jaká mu vznikla imateriální újma, zda nárok na náhradu škody a imateriální újmy uplatnil u příslušného úřadu, pokud ano, kdy tak učinil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 28. 12. 2011, č. j. -47, soud prvního stupně žalobci ustanovil advokáta, prostřednictvím kterého žalobce podle své dovolání doplnil podáním ze dne 27. 1. 2012. V dovolání žalobce uvádí, že žaloba obsahuje veškeré náležitosti a popisuje skutečnosti vztahující se k uplatněnému nároku, domáhá se zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu jednání.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 29. 6. 2011, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění požadavku povinného zastoupení dovolatele podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je - bez dalšího - přípustné podle ustanovení , části věty před středníkem, ; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití a 3 ), má Nejvyšší soud za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

).

Dovolání je však zjevně bezdůvodné, když usnesení odvolacího soudu zcela odpovídá ustálené judikatuře soudu dovolacího (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

Proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je proto odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2013

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu