Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3582/2010

29 Cdo 3582/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. I. G., zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Na Nivách 907, PSČ 470 01, proti žalovanému Ing. A. K., jako insolvenčnímu správci dlužníka GLASSWORKS CHŘIBSKÁ s. r. o., identifikační číslo osoby 61 53 80 94, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2010, č. j. -22, takto:

č.j. -11, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2010, č.j. -22, k odvolání žalobce potvrdil usnesení ze dne 26. listopadu 2009, č.j. -11, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem GLASSWORKS CHŘIBSKÁ s. r. o. (dále jen „dlužník“) „je pohledávkou s právem na uspokojení pohledávky ze zajištění“.

Odvolací soud – cituje ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – shodně

se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce podal žalobu o určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění „opožděně“.

Přitom zdůraznil, že žalobce se osobně zúčastnil zvláštního přezkumného jednání konaného 19. listopadu 2008 (dále jen „přezkumné jednání“). Na tomto přezkumném jednání byla mimo jiné přezkoumána i pohledávka žalobce č. P45 a ve vztahu k ní popřeno právo na uspokojení ze zajištění. „Lhůta k podání žaloby začala běžet dnem následujícím po dni, kdy se konalo přezkumné jednání, neboť nebylo prokázáno, že by z něho žalobce předčasně odešel, a marně uběhla dnem 19. prosince 2008; žaloba doručená soudu 31. prosince 2008 byla tak podána opožděně“. Přitom ani odvolací soud „neuvěřil“ námitce žalobce, že ze zvláštního přezkumného jednání odešel, nehledě na to, že žalobce sám potvrdil „převzetí vyrozumění žalovaného z 26. listopadu 2008, v němž byly jakékoliv žalobcovy pochybnosti o tom, zda při přezkumném jednání byla či nebyla jeho pohledávka co do pořadí popřena, rozptýleny“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že „rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení

Dovolatel nesouhlasí s aplikací ustanovení a na zjištěný skutkový stav, přičemž opakuje, že „se účastnil pouze první části jednání, při níž nezaznělo rozhodnutí insolvenčního správce o popření pořadí jeho zajištěné pohledávky“. Právě proto insolvenční správce žalobce dopisem datovaným

26. listopadu 2008, který byl žalobci doručen 19. prosince 2008, vyrozuměl o popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění a informoval jej o tom, že pohledávku považuje za nezajištěnou. Lhůta k podání žaloby mu tak začala běžet (až) 20. prosince 2008 a žaloba

o určení pořadí pohledávky byla podána ve lhůtě 15 dní od doručení vyrozumění, tj. včas.

Podle dovolatele není jeho chybou, že v protokole o jednání ze dne 19. listopadu 2008 nebylo zaznamenáno, že přezkumné jednání opustil. Současně s dovoláním pak mimo jiné doložil fotokopii obálky, jež obsahovala vyrozumění insolvenčního správce ze dne 26. listopadu 2008, ze které je zřejmé, že zásilka byla podána na poštu k přepravě

5. prosince 2008 a jde-li o doručení obsahuje údaje „nezastižen – oznámeno 8/12“, „konec úložní doby 23/12“, nečitelný podpis a jméno „J. Č.“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a doplňuje, že z jeho dopisu žalobci datovaného 26. listopadu 2008 je evidentní, že „šlo o neformální upozornění“ na možnost uplatnit právo na určení pořadí pohledávky a nikoli o vyrozumění ve smyslu ustanovení .

Podle ustanovení pro insolvenční řízení

a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení ,

nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

            Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle  ustanovení části věty před středníkem ; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní  stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití a 3 ), má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904.

Podle ustanovení přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.

Podle ustanovení výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis (odstavec 1). Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční soud písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (odstavec 2).

Podle ustanovení věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle . Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ustanovení incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Podle ustanovení , o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení (dále jen „ “), písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2).

Jakkoli výslovně neupravuje poučovací povinnost insolvenčního soudu ve vztahu k věřitelům, kteří se zúčastnili přezkumného jednání, při němž byla jejich nevykonatelná pohledávka popřena insolvenčním správcem, o tom, že mohou  uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, lze takovou povinnost insolvenčního soudu v obecné poloze dovodit ze  zásad insolvenčníhořízení, jak jsou vyloženy především v , konkrétně ze zásady formulované pod písmenem b/ tohoto ustanovení, podle níž věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. nelze ve světle této zásady interpretovat způsobem, jenž by vedl k závěru, že věřitel, který se o chod insolvenčního řízení nezajímá a k přezkumnému jednání

se nedostaví, na tom z hlediska míry informací, jež mu mají poskytnout příslušné procesní subjekty, bude lépe, než věřitel, který se insolvenčního řízení aktivně účastní a k přezkumném jednání se dostaví. Ve spojení s obsahem podpůrně (přiměřeně ve smyslu ) aplikovatelného ustanovení (není totiž pochyb o tom, že jde o poučení o procesních právech /a povinnostech/ účastníků) je tudíž namístě závěr,

že poučení, jak má v insolvenčním řízení dále postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se  takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen,

má dostat již při tomto jednání (zpravidla v jeho závěru a lhostejno, zda od insolvenčního soudu nebo prostřednictvím přítomného insolvenčního správce).

Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu , splňující náležitosti vymezené v podrobnostech , musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří

se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se – ač byli přítomni – náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.

           V poměrech projednávané věci je nepochybné, že přezkumné jednání, na kterém bylo u přihlášky pohledávky č. P45 (rozuměj přihlášky žalobce) popřeno právo na uspokojení ze zajištění, se konalo 19. listopadu 2008 a žaloba o určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění došla insolvenčnímu soudu 31. prosince 2008. Z obsahu spisu (a insolvenčního rejstříku) je přitom zjevné, že protokol o přezkumném jednání neobsahuje žádné poučení ze strany insolvenčního soudu ve vztahu k přítomným přihlášeným věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky k podání žaloby podle ustanovení části věty před středníkem a ani vyrozumění ze strany insolvenčního správce ze dne 26. listopadu 2008 (č.l. 19) neobsahuje žádné údaje o tom, v jaké lhůtě a u kterého soudu

je nutné takovou žalobu podat.

             Jelikož soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí na závěru o opožděnosti žaloby o určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění na pouhém zjištění, že žalobce

se zúčastnil přezkumného jednání, na němž bylo toto právo popřeno, aniž se zabývaly otázkou, zda žalobci insolvenční soud poskytl shora uvedené poučení podle ustanovení

(a aniž v této souvislosti posuzovaly obsahové náležitosti vyrozumění insolvenčního správce ze dne 26. listopadu 2008), shledává Nejvyšší soud dovolání žalobce důvodným; proto rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.  ( část věty za středníkem a odst. 3 o s. ř.).

             Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení  rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci ( ).

                                                        V Brně 20. ledna 2011                                                                                                JUDr. Petr G e m m e l

                             předseda senátu