Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1050/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) Z.Z., a b) F. Z, proti žalovaným 1) J. Š., 2) O.Z., 3) M. Z., a 4) Ing. V. P., všem zastoupeným JUDr. MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 1, PSČ 110 00, o určení vlastnictví k bytové jednotce a o částečnou neplatnost kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2010, č. j. -120, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 3. listopadu 2009, č. j. -91, zamítl žalobu o určení neplatnosti části kupní smlouvy ze dne 21. června 2006, uzavřené mezi žalovanými 1), 2) a 3) na straně jedné a žalovaným 4) na straně druhé (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že spoluvlastníky bytové jednotky (specifikované ve výroku I, dále jen „sporná bytová jednotka“) s podílem na společných částech domu a pozemku jsou žalovaný 1), a to jednou ideální polovinou, a žalovaní 2) a 3) ve společném jmění manželů druhou ideální polovinou (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobců potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 21. června 2006“ a „ve výroku o určení vlastnictví bytové jednotky ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanými“ (první výrok), změnil jej ve výroku o určení vlastnictví sporné bytové jednotky ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanými tak, že spoluvlastníky sporné bytové jednotky jsou z jedné ideální poloviny žalovaný 1) a ve společném jmění z jedné ideální poloviny žalovaní 2) a 3) [druhý výrok] a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí a čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „do všech částí výroku“ ve věci samé podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení , (dále jen „“), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu ustanovení , a – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. , jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. červnu 2000, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Prvním výrokem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce b) v plném rozsahu a žalobu žalobkyně a) v části, jíž se domáhala určení neplatnosti části kupní smlouvy (dovolatelům nelze přisvědčit, mají-li první výrok napadeného rozsudku za „protismyslný“ a „zmatečný“). Brojí-li dovolatelé i proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku ve věci samé, napadají výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto v jejich prospěch; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení , pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou, od níž se Nejvyšší soud nehodlá odchýlit ani v projednávané věci.

Závěr, podle něhož schválení výměny bytů podle , , ve znění účinném do 31. prosince 1982 (dále též jen „obč. zák.“), nahrazovalo rozhodnutí o přidělení bytu podle obč. zák., Nejvyšší soud potvrdil již např. v rozsudku ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. .

K otázce formy dohody o odevzdání a převzetí bytu podle obč. zák. se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 27. října 2004, sp. zn. či ze dne 30. září 2009, sp. zn. . V označených rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že nepředepisoval písemnou formu dohody o odevzdání a převzetí bytu, stanovil pouze, že o dohodě se sepíše zápis ( věta první obč. zák.); dohoda mohla být platně uzavřena i ústně, případně i mlčky – konkludentně, např. tak, že organizace předala občanovi klíče od bytu a ten se do bytu nastěhoval.

Konečně např. v rozsudku ze dne 27. října 2004, sp. zn. či v usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. (jakož i v řadě dalších rozhodnutích, z nichž některá jsou citována v posledně označeném usnesení), Nejvyšší soud vysvětlil, že dohodou o odevzdání a převzetí bytu uzavřenou před 1. lednem 1992 na základě dříve vydaného rozhodnutí o přidělení bytu, popř. skutečnosti jej nahrazující, vzniklo právo osobního užívání bytu, jež se k 1. lednu 1992 transformovalo na nájemní právo k bytu bez zřetele k tomu, že takto přidělené prostory neměly povahu bytu ve smyslu , o hospodaření s byty. Uvedenému závěru následně přitakal (z ústavněprávních pozic) i Ústavní soud (srov. např. odvolacím soudem přiléhavě citované usnesení Ústavního soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. ).

Zabývat se dovoláním (v rozsahu, v němž směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé) meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2013

JUDr. Petr Š u k předseda senátu