Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3422/2012

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY32 Cdo 3422/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00 00 69 47, proti žalované FAMKO, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Preslova 2, identifikační číslo osoby 00 56 63 49, zastoupené Mgr. Zbyňkem Vančurou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 23, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. března 2012, č. j. -168, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. prosince 2007, č. j. -52, ve znění doplňujícího usnesení ze dne l. září 2008, č. j. -94, povolil obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , i obnovu odvolacího řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. .

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanou tvrzený důvod obnovy řízení, jímž je rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2006, č. j. -265 (dále též jen rozsudek Krajského soudu v Brně), doručený žalované „19. října 1996“ (správně 19. září 2006), je rozhodnutím, které nemohla ve smyslu ustanovení (dále též jen „ ”) bez své viny použít v původním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , v němž byla rozhodnutím odvolacího soudu zavázána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené 28. června 1990 (dále jen „první smlouva“), a které pro ni může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

S ohledem na dobu doručení rozsudku Krajského soudu v Brně žalované dovodil, že žaloba o obnovu řízení (doručená soudu 3. listopadu 2006) byla podána včas, v tříměsíční lhůtě určené ustanovením , i tříleté lhůtě podle ustanovení , když rozsudek odvolacího soudu ve věci, jejíž obnova je navrhována, byl vyhlášen 6. listopadu 2003 (právní moci nabyl 15. prosince 2003).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením (jež je v pořadí třetím, když předchozí usnesení odvolacího soudu byla zrušena usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2010, č. j. -134, a ze dne 27. září 2011, č. j. -157, a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu na obnovu řízení zamítl.

Odvolací soud uvedl, že žalovaná opírá žalobu na obnovu řízení o to, že je tu smlouva o úvěru uzavřená mezi právními předchůdci účastníků 29. prosince 1990 (dále jen „druhá smlouva“), z níž vyplývá, že dluh z první smlouvy byl uhrazen poskytnutým úvěrem z druhé smlouvy, a to 8. ledna 1991, a k tomuto datu zanikl. O existenci této druhé smlouvy žalovaná nevěděla, neměla ji ve svém držení, byla o ní informována a obdržela ji od bývalého ředitele svého právního předchůdce až v prosinci 2005, přičemž rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. byl vynesen 25. března 2002, a o odvolání proti němu rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. listopadu 2003. Důvod obnovy žalovaná tvrdí v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2006, č. j. -265, který jí byl doručen 19. září 2006 a kterým byla žaloba na plnění z první smlouvy (tedy ze stejného právního důvodu jako v původním řízení) zamítnuta proto, že soud vycházel ze zjištění, že novým úvěrem poskytnutým podle druhé smlouvy byl uhrazen dluh z první smlouvy. V tomto řízení bylo rozhodnuto o jiné části již splatného dluhu z první smlouvy. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že rozsudek Krajského soudu v Brně je uplatněným důvodem pro obnovu řízení a že žaloba byla podána včas v tříměsíční lhůtě ( ).

Odvolací soud zdůraznil, že uplatněným důvodem žaloby na obnovu řízení je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl jako důvod obnovy řízení uplatněn v žalobě, nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě. Odvolání nicméně shledal důvodným s ohledem na judikaturní závěry vyjádřené ve stanovisku bývalého občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 8. září 1982, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 1998, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1999, části II., pod pořadovým číslem 40 či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. , in www.nsoud.cz, z nichž vyplývá, že později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení a co do důvodů na ustanovení a odst. 2 písm. b) a odst. 3

Dovolatelka namítá, že odkaz odvolacího soudu na ustálenou judikaturu není případný, neboť v této věci není důvodem pro povolení obnovy samo o sobě později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci. Rozsudek Krajského soudu v Brně, není rozhodnutím v jiné právní věci, jde o totožnou právní věc, která je pouze v důsledku předchozích postoupení pohledávek rozdělena na více dílčích řízení. Z hlediska principu obecné spravedlnosti nelze podle názoru dovolatelky akceptovat, že v téže věci je soudy rozhodováno naprosto opačně. Rozsudek Krajského soudu v Brně, není rozhodnutím „samo o sobě“, ale vychází z nově zjištěných a zejména prokázaných skutečností.

Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, když z rozsudku Krajského soudu v Brně, resp. z důkazů v tomto řízení provedených, jednoznačně vyplynulo, že žalobkyní uplatněný nárok zanikl splněním v roce 1991. Nemohl tak být předmětem následného postoupení, a tudíž ani žalobkyní vymáhán.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Se zřetelem k datu vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolání je přípustné podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením , není však důvodné.

Podle ustanovení žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud v souladu s judikaturou, na niž odkázal, správně uzavřel, že později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení. Otázkou, která rozhodnutí ve smyslu ustanovení mohou být důvodem obnovy řízení, se Nejvyšší soud zabýval v již zmíněném usnesení uveřejněném pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovodil, že takovými rozhodnutími zákon míní rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení a 2 , tj. případy, kdy příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán ( ) či z dřívějšího rozhodnutí vycházel ( ), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám ( ), a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán kdykoli vydaným rozhodnutím posoudil tuto otázku jinak. Od těchto právních názorů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci.

Námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování ( ), vyplynulo-li z rozsudku Krajského soudu v Brně, že dluh z první smlouvy byl splněn úvěrem poskytnutým druhou smlouvou, je zjevně bezdůvodná, neboť odvolací soud se touto skutečností nezabýval, neprováděl žádné dokazování. Námitka se týká skutečností zjištěných v řízení, jehož obnova je požadována.

Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu