Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2434/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00 00 69 47, proti žalované FAMKO, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Preslova 2, identifikační číslo osoby 00 56 63 49, zastoupené Mgr. Zbyňkem Vančurou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 23, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011, č. j. -143, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. prosince 2007, č. j. -52, ve znění doplňujícího usnesení ze dne l. září 2008, č. j. -94, povolil obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , i obnovu odvolacího řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. .

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovanou tvrzený důvod obnovy řízení, jímž je rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2006, č. j. -265, doručený žalované „19. října 1996“, je rozhodnutím, které nemohla ve smyslu ustanovení (dále jen „”) bez své viny použít v původním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , v němž byla rozhodnutím odvolacího soudu zavázána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené 28. června 1990 (dále jen „první smlouva“), a které pro ni může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

S ohledem na dobu doručení uvedeného rozsudku žalované dovodil, že žaloba o obnovu řízení (doručená soudu 3. listopadu 2006) byla podána včas, v tříměsíční lhůtě určené ustanovením , i tříleté lhůtě podle ustanovení , když rozsudek odvolacího soudu ve věci, jejíž obnova je navrhována, byl vyhlášen 6. listopadu 2003 (právní moci nabyl 15. prosince 2003).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. února 2009, č. j. -102, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu na obnovu řízení zamítl, s odůvodněním, že žaloba byla podána po uplynutí tříměsíční lhůty určené v ustanovení , neboť o existenci smlouvy o úvěru uzavřené mezi předchůdci účastníků dne 29. prosince 1990 (dále jen „druhá smlouva“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr a z něho zaplacen dluh z první smlouvy, se žalovaná dozvěděla již v prosinci 2005 a tato druhá smlouva je „skutečným“ důvodem obnovy řízení. Tříměsíční lhůta k podání žaloby na obnovu řízení žalované proto uplynula v březnu 2006.

K dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. prosince 2010, č. j. -134, zrušil uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným názorem, podle něhož soud je vázán uplatněným důvodem žaloby na obnovu řízení. Proto určil-li odvolací soud počátek běhu lhůty určené v ustanovení od doby, kdy žalovaná obdržela druhou smlouvu, přestože jako důvod žaloby uplatnila rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. , určil jej nesprávně. Závěr o „skutečném“ důvodu obnovy se projeví nikoliv v úvaze o zachování lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, ale až při úvaze o tom, zda žalovanou uplatněný důvod obnovy řízení je skutečně oním důvodem, pro který lze obnovu povolit.

Vrchní soud v Olomouci poté v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud rekapituloval, že žalovaná opírá žalobu na obnovu řízení o to, že je tu druhá smlouva uzavřená mezi právními předchůdci účastníků, z níž vyplývá, že dluh z první smlouvy byl uhrazen poskytnutým úvěrem z druhé smlouvy, a to 8. ledna 1991, a k tomuto datu zanikl. O existenci této druhé smlouvy žalovaná nevěděla, neměla ji ve svém držení, byla o ní informována a obdržela ji od bývalého ředitele svého právního předchůdce až v prosinci 2005, přičemž rozsudek Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. byl vynesen 25. března 2002, a o odvolání proti němu rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. listopadu 2003. Důvod obnovy žalovaná tvrdí v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2006, č. j. -265, který jí byl doručen 19. září 2006 a kterým byla žaloba na plnění z první smlouvy (tedy ze stejného právního důvodu jako v původním řízení) zamítnuta proto, že soud vycházel ze zjištění, že novým úvěrem poskytnutým podle druhé smlouvy byl uhrazen dluh z první smlouvy. V tomto řízení bylo rozhodnuto o jiné části již splatného dluhu z první smlouvy. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že právě uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně je důvodem pro obnovu řízení a že žaloba byla podána včas v tříměsíční lhůtě ( ).

K námitkám žalobkyně uvedl, že uplatněným důvodem žaloby je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení a co do důvodu na ustanovení a odst. 2 písm. b)

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s její námitkou, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. června 2006, č. j. -265, není takovým rozhodnutím, jež může být důvodem obnovy řízení, ale jde o rozhodnutí, které pouze obsahuje právní závěr učiněný na základě jiných důkazů, než jaké měl soud k dispozici v původním řízení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. , dovozuje, že výrok rozsudku č. j. -265, není řešením předběžné otázky a není proto závazný pro řízení, jehož obnova je navrhována. „Předběžné rozhodnutí“, které má obstát jako důvod obnovy řízení, musí mít povahu rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení a 2 , tj. jde o případy, „když příslušný orgán rozhodl o předběžné otázce, jestliže byl soud rozhodnutím předchozím vázán ( ), či z dřívějšího rozhodnutí vycházel ( ), anebo posoudil-li předběžnou otázku sám, protože vycházel ze zjištění, že o této otázce nebylo dosud rozhodnuto příslušným orgánem, a poté bylo zjištěno, že tento příslušný orgán svým kdykoli vydaným rozhodnutím vyřešil uvedenou otázku odchylně“. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se neřídil názorem dovolacího soudu vyjádřeným v jeho rozhodnutí o dovolání podaném v této věci žalovanou a nezabýval se posouzením uplatněného důvodu obnovy řízení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a) ve spojení s , neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Podle ustanovení žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud v souladu se závěrem soudu prvního stupně dovodil, že uplatněným důvodem obnovy řízení je rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. -265 a žaloba na obnovu řízení tak byla podána včas. Posouzením, zda uvedený rozsudek je důvodem ve smyslu ustanovení , pro který lze obnovu řízení povolit, se nezabýval. Jeho rozhodnutí neobsahuje žádnou argumentaci, že jde o takové rozhodnutí. Odvolací soud pouze uvedl, že je vázán uplatněným důvodem obnovy řízení a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl uplatněn v žalobě. Své rozhodnutí založil pouze na závěru o zachování lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, neposuzuje již to, co bylo „skutečným“ důvodem obnovy.

Přitom Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyjádřil závěr, že později přijaté rozhodnutí v jiné právní věci není samo o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení (srov. např. stanovisko bývalého občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 8. září 1982, Cpj 67/82, uveřejněné pod číslem 2/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1999, části II., pod pořadovým číslem 40 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 3 ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu